Avsnitt
-
Co kdyby se pod dnešním Loretánským náměstím skrývalo tajemství, které dodnes nahání hrůzu?
Kněžna Drahomíra bývala mocnou vládkyní, matkou svatého Václava a zapřisáhlou odpůrkyní nové křesťanské víry. Lidé ji vinili ze smrti svaté Ludmily a věřili, že ji za její pýchu, nenávist a krutost nakonec dostihl strašlivý trest.
Když jednoho rána opouštěla Pražský hrad, rozezněly se nad Hradčany kostelní zvony. Drahomíra začala proklínat Krista i všechny křesťany. Vtom se země zachvěla, rozevřela se hluboká propast a kněžna v ní zmizela i s vozem a koňmi.
Přišel si pro ni samotný ďábel? A leží Drahomířina propast pod Hradčany dodnes?
Nenechte si ujít tuto mrazivou legendu. Pusťte si novou epizodu podcastu Stověžatá vypráví právě teď.
-
Za časů Marie Terezie stával v Liliové ulici na Starém Městě bohatý dům U Zlatého kohouta. Jeho majitel, někdejší zlatník, pořádal hostiny, obklopoval se nájemníky a jen nerad nechával rozlehlé pokoje a chodby svého domu osiřet. Mezi jeho obyvateli však jeden muž vyčníval.
Říkali mu doktor Filadelfia.
Vysoký, mlčenlivý učenec v dlouhém černém oděvu málokdy opouštěl svůj pokoj bez knihy pod paží. Sousedé si proto šeptali, že se zabývá alchymií, ovládá tajné vědy a možná dokáže i to, co obyčejným lidem zůstává skryto.
Během jedné slavnostní hostiny však z předsíně zmizely dvě drahocenné stříbrné mísy. Dům byl uzavřený, nikdo cizí se uvnitř nepohyboval a bylo stále jasnější, že zloděj musí být mezi hosty nebo služebnictvem.
Doktor Filadelfia slíbil, že viníka odhalí. Dal mu jedinou noc, aby ukradené předměty vrátil. Když se tak nestalo, svolal všechny obyvatele domu do pokoje, v jehož středu čekal stůl potažený černým suknem.
A na něm ležel mrtvý černý kohout.
Poslechněte si novou epizodu podcastu Stověžatá vypráví o záhadném učenci, ukradeném stříbře a mrtvém kohoutovi, kvůli němuž získal jeden staroměstský dům své nové jméno.
-
Saknas det avsnitt?
-
Rod Vršovců patřil podle starých pověstí k nejmocnějším rodům raných českých dějin. Jeho příběh měl začít už v dobách kněžny Libuše a Přemysla Oráče, ale s rostoucí mocí přišla také ctižádost, intriky a zrada.
V této epizodě sledujeme pověst o Vršovcích, knížeti Jaromírovi, pasti u řeky Mže, proradném Kochanovi a dávné věštbě, která měla předpovědět pád jednoho z nejtemnějších rodů českých pověstí.
-
Jak vznikl Břevnovský klášter? Proč se vyprávělo, že voda v jedné pražské studánce dokáže věštit války? A co se stalo krátce poté, co její hladina údajně zrudla jako krev? V dnešní epizodě se vydáme do časů knížete Boleslava II., svatého Vojtěcha a husitských válek. Čeká vás příběh plný starých legend, benediktinských mnichů, zničených knihoven i pověstí, které v Praze přežily celé století.
Pokud máte Stověžatá vypráví rádi a baví vás objevovat tajemství, legendy a historii staré Prahy spolu s námi, budeme moc rádi za váš hlas v soutěži Podcast roku ❤️ Hlasovat můžete tady: https://www.podcastroku.cz/#hlasovani
-
V temných uličkách pražského ghetta žije chudý muž, který nemá čím nakrmit rodinu na Pesach. Když už se zdá, že naděje definitivně zmizela, rozbije v noci okno nečekaný návštěvník. A s ním přichází příběh o víře, zázraku a jedné mrtvé opici plné dukátů.Legenda, která dala jméno Pinkasově synagoze, ožívá ve Stověžaté vypráví.
-
V Divoké Šárce, kde se skály sklánějí nad potokem a vítr si šeptá v korunách stromů, stával kdysi starý mlýn. Lidé kolem něj chodili tiše a neradi se ohlíželi. Říkalo se totiž, že tam po nocích nebývá člověk sám. Jednoho dne se však našel mlynář, který se nebál. Zůstal, i když vítr sílil a tma houstla. A právě té noci, kdy by se jiní dali na útěk, se v mlýně rozezněl smích, jaký do lidského světa nepatří.
-
Staroměstští řezníci bývali cech s pověstí, na kterou se v Praze nesmí zapomínat. Třikrát zazvonil zvon na Týně a oni vzali sekery a šli. Otevřeli bránu Janu Lucemburskému. Bránili kostel svatého Jakuba. A v roce 1648 stáli tři měsíce na Karlově mostě, dokud Švédové neodtáhli.
Tohle je příběh o tom, že Praha přežila ne proto, že měla správné krále. Ale proto, že měla správné lidi, kteří drželi bránu do posledního muže.
-
Vyprávíme příběh Johlína Rotleva, který kvůli těžbě u Jílového prodával domy, vinice i vlastní jistoty, zadlužil se a málem přišel o všechno. A pak přišel zlom, který z něj znovu udělal jednoho z nejbohatších mužů v Praze.Tohle je příběh o tom, jak honba za zlatem stála za vznikem Karolina a kolik to jednoho člověka málem stálo.
-
V Martinské ulici na Starém Městě kdysi stál dům zvaný U křížku. Právě tady byl v roce 1386 popraven purkmistr Jiřík Šverhamr, který měl na starosti městskou pečeť – nejdůležitější symbol moci a práva Starého Města. Jednoho večera se však pečeť ztratila a zákon byl tehdy neúprosný. Za její ztrátu padl rozsudek: ztráta hlavy. Na památku tragédie pak lidé před domem vztyčili kamenný kříž, podle kterého dostal dům své jméno.
-
Tenhle příběh připomíná, že problém není mít peníze, ale nechat se jimi vlastnit. Že šetření bez míry se snadno promění v tvrdost, podezíravost a život, ve kterém člověk nemá radost ani vztahy. A že opravdová zbožnost nebo slušnost se nepozná podle toho, co si odpíráme, ale podle toho, jak jednáme s lidmi kolem sebe: jestli umíme být féroví, štědří a vděční za to, co máme. Druhá šance je možnost začít žít rozumněji: pracovat poctivě, dělit se spravedlivě a užívat svět s mírou.
-
Podbaba u Vltavy není jen název zastávky. Váže se k ní pověst o jezdci, který v lese potká plačící „bábu“ a díky ní unikne přepadení loupežníků. Odměnou má být jediný polibek, který zlomí kletbu a promění stařenu v zakletou dívku Miloslavu. Legenda pak vysvětluje i původ jména Podbaba a připomíná, že existuje i druhá verze spojená s vrchem Baba.
-
Stavovské divadlo: místo, kde Wolfgang Amadeus Mozart uvedl Dona Giovanniho, kde poprvé zaznělo „Kde domov můj“ a kde se zrodil moderní český divadelní život. Příběh budovy, která přežila požáry, přestavby i politické zlomy a přesto zůstala živým srdcem Prahy.
-
Smíchov nebyl vždy místem kaváren a smíchu. Jeho dějiny byly drsné, chaotické a překvapivě staré. Od dávných pověstí o smíchu a temných lesích, přes vinice, morové rány a husitské války, až po prudký nástup průmyslu, který z venkovské vsi udělal jedno z nejvýznamnějších měst monarchie. Nová epizoda Stověžaté vypráví sleduje proměny Smíchova. Přesněji řečeno místa, které si i přes všechny zvraty uchovalo vlastní hlas, hrdost a zvláštní energii.
-
Nevznikl z rozhodnutí architektů, ale z písku, vody a náhody. Žofín vznikl na ostrově, který si Vltava vytvořila sama, a Praha si ho postupně přivlastnila.
Z nenápadného Barvířského ostrova se stal jeden z nejdůležitějších společenských bodů města. Místo plesů a koncertů, politických setkání i tichých osobních okamžiků. Hráli tu Wagner i Čajkovskij, tančila Božena Němcová, Bedřich Smetana tu sledoval Mou vlast, kterou už neslyšel. Budova, která stojí na dubových trámech, dýchá s řekou a chová se skoro jako loď, je dodnes symbolem okamžiků, kdy se Praha setkávala sama se sebou.
Příběh ostrova, který vznikl náhodou a přesto se stal jedním z pilířů pražského společenského života.
-
Adventní čas má v Praze zvláštní ticho. Dny se krátí, řeka zpomaluje a lidé se vracejí domů dřív než jindy. U přívozu mezi Holešovicemi a Pelc-Tyrolkou tehdy žil starý vodník, pro kterého byly zimní večery čím dál těžší.Příběh o adventu, který není o světlech a trzích, ale o tom, zda dokážeme pustit druhého k ohni, když venku mrzne. O Vánocích, které nezačínají dárky, ale otevřenými dveřmi.
-
Jeden z nejikoničtějších symbolů české gastronomie. V nové epizodě Stověžatá vypráví vás Petr Šuráň provede příběhem Jana Paukerta, muže, jehož poctivé řemeslo, zkušenosti z evropských metropolí i nenápadná prosba jednoho pražského umělce daly vzniknout pokrmu, který se stal součástí naší identity. Od pražských bulvárů první republiky přes společnost umělců až po domácí kuchyně dneška. Tohle je příběh, který jen součástí historie, ale každodenních chvil, kdy berete do rukou kousek veky.Začíná naše nepravidelná série o osobnostech, které daly Praze její chuť, tvar a duši.
-
Starý židovský hřbitov v Praze je místem, kde ticho není prázdné, ale hutné — nese v sobě věčnost i šeptané příběhy. Mezi nakloněnými náhrobky se dodnes vypráví pověst o rabínu Jarchim, který přežil útok vrahů a jehož jméno se z kamene ztrácelo i znovu objevovalo, jako by samo odmítalo zmizet. Příběh víry, zázraku a paměti, která je silnější než meč. Kámen nezapomíná.
-
Mezi Havelskou a Rytířskou, tam, kde dnes procházíme bez povšimnutí, se kdysi rozléhal hluk trhovců a vůně koření. V Kotcích se prodávalo maso, látky i naděje. A právě tam začíná příběh o ženě, která z obyčejného obchodu s vejci vybudovala své malé impérium — dokud se jí štěstí, ukryté v zlatém písku a prstenu, nevrátilo zpět jako tichá kletba.Legenda z pražských Kotců nám připomíná, že bohatství bez srdce se rozpadá rychleji než dřevěné stánky po dešti.
-
Na západní straně Loretánského náměstí stojí dům, který neumí být nenápadný.Černínský palác – mohutné sloupy, těžká římsa a ticho, které umí mluvit.Za svých tří set let zažil všechno: plesy, kasárna, diplomaty… i příběhy, které se šeptají po staletí.
Jedna pověst vypráví o staviteli, který se domáhal spravedlnosti a ta přišla z druhého světa, z ruky mrtvého hraběte.Jiná mluví o hraběnce, která se proslavila střevíčky z chleba… a skončila v ohni vlastní pýchy.A třetí? O císaři, který se urazil, že mu šlechtic nabízí „chalupu“.
🎧 Nový díl Stověžatá vypráví o Černínském paláci.O domě, kde se historie mísí s pověstí a kde i dnes občas někdo slyší kroky, které nepatří živým.
-
Veletržní palác v Holešovicích vznikl roku 1928 jako funkcionalistický zázrak své doby. Po požáru v roce 1974 byl dlouho opuštěný, než se v 90. letech znovuzrodil jako sídlo moderního umění a jedna z klíčových budov Národní galerie.
- Visa fler
