Avsnitt
-
Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.czTémata velikonočního týdne? Turkovo rychle a zběsile i úmrtí papeže. Je otázka, zda svatý otec byl klasický církevní konzervativec, nebo „tančil dobové tance“. „Své environmentální encykliky měl načasované tak, aby vyšly před klimatickou konferencí OSN,“ připomíná Daniel Kaiser. „Ještě v Argentině byl skutečně hodnostář chudých,“ říká Jiří Peňás.Jel europoslanec Turek více než dvousetkilometrovou rychlostí v Německu, jak tvrdil, anebo na české dálnici? A mělo jeho auto technickou? „Ve chvíli, kdy se v našem parlamentu schvaluje migrační pakt, je tohle banalita,“ soudí Kaiser. „Hned se objevily konspirační teorie, že tím chce odklonit pozornost od Íránu,“ říká Tereza Matějčková. A proč se sám Turek přirovnal k Václavu Havlovi.Je Trump ten pravý, kdo má cokoliv určovat univerzitám? Anebo jde o hlubší problém?V podcastu Echo Porada diskutují Tereza Matějčková, Jiří Peňás, Daniel Kaiser a Pavel Štrunc.X: http://twitter.com/echo24czFacebook: http://twitter.com/echo24cz
-
Hostem podcastu Men's Factor byla rodinná mediátorka Michaela Kopalová. Vedle klasické rodinné mediace se zaměřuje také na tzv. vrstevnickou mediaci, při které starší žáci pomáhají mladším řešit konflikty.
Tento přístup nejenže snižuje výskyt šikany, ale pomohl odhalit i vážné případy ohrožení dětí. Učit děti mediaci už na základních školách může podle mediátorky zásadně ovlivnit celou jejich budoucnost. „Když se děti naučí rozeznávat manipulaci a správně komunikovat už v mladém věku, budou v dospělosti odolnější a zdravější,“ tvrdí.
Podle Kopalové je klíčové, aby škola nebyla jen místem vzdělávání, ale i prostředím pro rozvoj sociálních dovedností. „Škola musí učit nejen učivo, ale i to, jak správně fungovat ve vztazích. Jinak děti ztrácí oporu a orientaci v tom, co je správné,“ dodává.
Projekt vrstevnické mediace Kopalová od roku 2021 testuje na školách v Ústeckém kraji. Letos pořádá první ročník soutěže vrstevnických mediátorů, kde žáci předvedou své schopnosti v navazování kontaktu, vytváření důvěry a řešení konfliktů. Akci zaštítila Eva Pavlová.
-
Saknas det avsnitt?
-
Jste vyhořelí? Jestli jste se podpálili, není divu. Takto realisticky by na vlnu vyčerpání v celém západním světe možná zareagoval antický myslitel. Únava i stavy těžšího vyčerpání jsou v kontextu antické nauky o čtyřech tělesných šťávách chápány jako jevy nedramatické. Nastávají tehdy, když se člověk zpravidla svým vlastním přičiněním dostal z rovnováhy. Ideální je udržoval harmonii čtyř šťáv.
Kdo si zahrával natolik, že propadl vášni, což znamená, že nevedl mírný život, nemůže se divit, že vyhořel. Z tohoto hlediska také nepřekvapí, že moderna, která si na nemírnosti postavila svou image, je dobou lidí bez síly. Dává proto smysl, když korejsko-německy filozof Byung Chul Han započíná svou knihu Společnost únavy větou: „Každá společnost má svou definiční nemoc“ a tu naši dobu určuje jako dobu vyčerpání. Odkud to vyčerpání? Důvodem je prý přemíra pozitivnosti a nedostatek vnější negativity. Vše se stalo milé, pohodlné, příjemné – a tudíž také nesnesitelné.
Jak to autor míní? Je sice hrozné, že otrokář bije svého „podřízeného“. Ale má to i své světlé stránky. Takový otrok si dává pozor, aby tomu zmetkovi nevycházel vstříc a hlídá si své. Neudělá nic navíc a kde může, podvede jej. Nás zaměstnavatel nejenže nebičuje, on už na nás ani neřve. Úplně nejhorší je, když nám rozumí. Zaměstnavatel, který v nás věří, se hned pokouší o náš infarkt duše. Ve slabších povahách – což my býváme – to vyvolává sklon chtít dokázat, že „na to máme“. Hlavně nezklamat. Co následuje, jsme již mockrát zažili. Vyhoření.
Právě proto, že je Hanova kniha z roku 2010 natolik podnětná, zasluhuje si kritickou reflexi. Han píše, že dříve lidé měli revoluce, zatímco my už máme jen deprese. Míní tím, že jsme se ocitli v sebevykořisťovatelském období, které se mění v novou totalitu. Definičním znakem unaveného člověka totiž je, že nevidí možnosti. Místo toho, aby se rozčílil a změnil společnost, sesune se úplně sám pod stůl. Čímž definitivně propadne statusu quo.
Je však otázka, jestli tohle zaříkávání není sebenaplňujícím proroctvím. Tak dlouho si budeme říkat, jak jsme všichni unavení a že nemáme možnosti, až se probudíme jednoho dne do světa, který je úplně jiný. Čím to? Ti, kteří nečetli podobné knihy a neví nic o tom, že formou doby je únava, viděli možností ažaž a ten náš svět prostě změnili.
I. „Místo revolucí máme deprese.“ [úvod až 10:10]
II. Hořet? Kdo tuhle blbost vymyslel? [10:10 až 23:40]
III. Zmasovění burnoutů [23:40 až 38:40]
IV. „Každá společnost má svou definiční nemoc.“ [38:40 až 49:50]
V. Únava, naše spojenkyně [49:50 až závěr]
Bibliografie
Peter Handke, Tři pokusy, přel. Jitka Jílková, Praha: Prostor, 1993.
Byung Chul Han, Müdigkeitsgesellschaft, Berlin: Matthes und Seitz, 2010.
Byung Chul Han, Palliativgesellschaft. Schmerz heute, Berlin: Matthes und Seitz, 2020.
Byung Chul Han, Vyhořelá společnost, přel. Radovan Baroš, Praha: Rybka, 2010.
Anna K. Schaffner, Exhaustion: A History, New York: Columbia University Press, 2016.
Georges Vigarello, A History of Fatigue. From the Middle Ages to the Present, Cambridge: Polity Press, 2022.
-
Drsná politika Donalda Trumpa může mít pro Evropu pozitivní efekt, tvrdí v podcastu Echo Pavla Štrunce viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Radek Špicar: "Trumpův tlak nás možná konečně donutí využít to nejcennější, co máme - půlmiliardový vnitřní trh - a začneme se starat o vlastní bezpečnost a obranu." Pokud však Spojené státy budou dál prosazovat vysoká cla, Evropa podle něj musí reagovat: „Z ekonomického hlediska bychom měli zachovat poker face, ale z politického je to nereálné. Cla jsou připravená.“A mluvilo se i o tom, co brzdí evropskou ekonomiku: "Revize Green Dealu je naprosto v pořádku. To už chceme šest let," zdůrazňuje Špicar a připomíná, že mnoho částí legislativy vznikalo bez dostatečných dopadových studií a před pandemií či energetickou krizí. „Dekarbonizace je správná, ale nesmí nás zlikvidovat,“ dodává Špicar.
A jak Špicar hodnotí vládu Petra Fialy? Reformy podle něj vláda nezvládla. „Čekali jsme reformu vysokého školství, ale nestalo se vůbec nic. Ani to nezkusili." Zároveň upozornil na zklamání v oblasti podpory inovací a nových technologií: "O zaměstnaneckých akciích se hádáme s vládou několik let. Možná to ani nestihnou prosadit." Ale premiéra i chválí, odvedl prý fantastickou práci v oblasti bezpečnosti po vypuknutí války na Ukrajině.
-
Ačkoli za protektorátu chodili Češi na jeho komedie a smáli se jeho vtipům, po válce se český národ obrátil k Vlastovi Burianovi zády a obvinil ho z kolaborace. Byl držen ve vazbě od května do září 1945. Nakonec mu nic nedokázali a museli ho pustit. Po negativním ohlasu v tisku i na zásah politiků byl ale opět obviněn a na základě vykonstruovaných obvinění (především díky pod trestem smrti vymámené výpovědi Lídy Baarové) odsouzen za kolaboraci s německými okupanty na několik měsíců do vězení - které předtím strávil ve vazbě - a pokutě půl milionu korun. Pět let nemohl pracovat jako herec, což ho asi nejvíc zlomilo.Podobně drželi ve vazbě za údajnou kolaboraci od září 1945 do prosince 1946 i Lídu Baarovou. Nakonec byla všechna obvinění proti ní vyvrácena. Během jejího věznění ale zemřela na infarkt její matka a sestra Zorka, rovněž herečka, spáchala sebevraždu poté, co ji jako sestru „kolaborantky“ v roce 1946 vyhodili z divadla. V lednu 1948 pak bylo trestní řízení proti Lídě Baarové definitivně zastaveno.Dalo by se říct, že slavné filmové hvězdy měly být potrestány za špatné svědomí celého národa, tedy za to, jak se během války choval. V muzikálu Liduschka (Baarová) napsal autor textů Jiří Ornest Lídě Baarové tento - velice výstižný - verš: „V náručí Němců hledala jsem štěstí, zatímco vy jste hajlovali na náměstí.“Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.czX: http://twitter.com/echo24czFacebook: http://twitter.com/echo24cz
-
Na Boží hod velikonoční vyjíždějí v celkem devíti farnostech srbské Lužice velikonoční jezdci zvaní křižerjo (česky obvykle křižáci), aby cestou do sousední farnosti zvěstovali mrtvým radostnou zprávu o zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Zároveň u toho žehnají polnostem, aby v novém roce dobře nesly. Tento uhrančivý mix pohanského a křesťanského slavení příchodu jara se utváří od patnáctého století a dnes se za ním sjíždějí „na čumendu“ lidé z dalekého okolí. Aby ne: na stovky svátečně vystrojených koní a jezdců zpívajících s vážnou tváří křesťanské písně je uchvacující pohled. Člověk se při něm neubrání rozjímání.
V nové epizodě sourozeneckého podcastu Hej, Slované si jeho průvodci Lukáš a Jakub Novosadovi o tomto zvyku povídají s historicky prvním českým křižerem Janem Breindlem, učitelem, který v srbské Lužici vyučuje češtinu.
Rozhovor probírá historické, duchovní, symbolické i praktické stránky vyhlášené tradice, která přitom není jen lužickosrbská (přestože za takovou bývá považována), ale spíš německá, spojená s oblastmi Sudet. Ostatně velikonoční jízdy známe i dnes také z Čech, a to jednak ty obnovené – například v severočeských Mikulášovicích –, anebo tradiční, jež přečkaly i komunistický režim: takové jsou však už jenom ve slezském Lukavci u Fulneku. Jezdí se také v Polsku nebo Bavorsku či v braniborské Dolní Lužici, ale nikde nejsou jízdy tak výpravné, velkolepé, promyšlené a propojené s různými symboly jako právě v katolické Horní Lužici.
S hostem proto hovoříme o tom, kdo se smí stát jezdcem (pouze muž, katolík starší čtrnácti let), odkud a kam se jezdí, jak do historie jízd zasáhla druhá světová válka, jak komunistický režim, jak covidová pandemie. Ale také o tom, jak jsou koně nazdobení a co s tím mají společného Balkán a Turci. Nebo o tom, proč nejezdí ženy a zda se to někdy změní. Ostatně jaká je vůbec úloha žen v lužickosrbských Velikonocích? Někoho možná popudí či přinejmenším překvapí, že ženy při tomto zvyku mají zatím zakázáno na koních jezdit (na rozdíl od jízd v Dolní Lužici) a fungují jako důležité bezpečné zázemí, které se o jezdce neboli zvěstovatele s úctou stará, pomáhá jim připravit odění, koně nebo vaří pro hosty.
Jan Breindl také přidává řadu historek ze zázemí jízd, tedy své osobní zkušenosti s tím, jak se řádně připravit, jaké pokyny jezdci dostávají na školeních předcházejících Velikonocím, a vypráví také o překvapivě moderní písňovém složení velikonočního pěveckého repertoáru. Dozvíte se zkrátka skoro všechno o zvyku, který by vám mohl pomoct najít v Česku bohužel ztracenou náplň nejkrásnějších a nejdůležitějších svátků v roce. Čili konečně podcast, který zvěstuje radostné zprávy.
-
Zní to lákavě: čistá energie, soběstačnost, moderní sítě. Jenže realita je složitější. Markéta Malá v novém Hrotcastu mluví o tom, proč bez plynových elektráren nezvládneme přechod od uhlí – a proč zelené sny platíme už teď ve svých účtech.
-
Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.czTragická událost, kdy jedna z maminek zavražděné studentky na filozofické fakultě, spáchala sebevraždu. Ministr Rakušan odmítá připustit jakékoliv pochybení policie. „Je to pobuřující. Ten, kdo se od začátku ptal na práci policie, byl označován za bezcitné monstrum,“ říká Dalibor Balšínek. „Ta představa, že se vše vyřeší mediálně, že se vše pojmenuje a popíše? To nepřináší spásu,“ namítá Jiří Peňás.Lehce padá podpora hnutí ANO. Střílí se Babiš před volbami do vlastní nohy? „Pokud by příliš dominoval, nebyl by schopen voliče v září zmobilizovat,“ myslí si Balšínek. „Do voleb je ještě dlouhá doba. Proč by to dělal teď a tady?“ říká Pavel Štrunc.Fenomén Vidlák. Kdo je Daniel Sterzik, předseda hnutí Stačilo!, které možná dovede komunisty opět do Sněmovny? „Teoreticky by se mohlo stát, že až se tohle hnutí dostane do parlamentu, tak peníze za hlasy a poslance vůbec nedoputují ke KSČM, ale na Znojemsko k panu Sterzikovi,“ říká Daniel Kaiser, který se Sterzikem udělal rozhovor do aktuálního vydání týdeníku Echo.Na Echo Poradě diskutovali Jiří Peňás, Daniel Kaiser, Pavel Štrunc a Dalibor Balšínek.X: http://twitter.com/echo24czFacebook: http://twitter.com/echo24cz
-
Hostem podcastu Men’s Factor byl vládní koordinátor strategické komunikace Otakar Foltýn. „Evropa usnula na růžovém obláčku. Po pádu Sovětského svazu jsme demilitarizovali, odzbrojili se a místo bezpečnosti řešíme jen ekonomiku a pohodlí,“ říká Foltýn.
Podle něj je základní funkcí státu udržovat bezpečnost a být připraven použít sílu vůči vnějším hrozbám.Rozhovor se dotýká i paralel mezi individuálním násilím a mezinárodní politikou. „V obou případech funguje odstrašení. Pokud agresor cítí, že jste připraven se bránit, rozmyslí si útok,“ vysvětluje.
Foltýn ostře kritizuje relativizaci ruské agrese vůči Ukrajině. Argumenty typu „Ukrajina dráždila Rusko vstupem do NATO“ přirovnává k obviňování oběti znásilnění, že měla krátkou sukni. „Některé věci jsou prostě jasné. Agresor je agresor. A pokud malý stát nechce být satelitem toho velkého, nesmí existovat právo ho k tomu nutit.“
Odsuzuje i část české veřejnosti a intelektuální scény za apatii. „Lidi si neuvědomují, že když dneska říkají ‚to není náš problém‘, tak zítra budeme na řadě my.“
Foltýn upozorňuje, že po Češích dnes nikdo nežádá, aby šli umírat do zákopů. „Ale měli bychom alespoň být schopni pomoci těm, kdo to dělají místo nás. A nebýt zbabělí, když je třeba říct pravdu nahlas.“
-
Marine Le Penová, hlavní tvář francouzské strany Národní shromáždění, byla odsouzena za zpronevěru. Té se měla dopustit tím, že z financí určených na provoz europoslanecké kanceláře v Bruselu platila i stranické aktivity ve Francii. Součástí trestu je okamžitý pětiletý zákaz kandidovat do veřejných funkcí. Jelikož Le Penová momentálně vede ve volebních průzkumech prezidentských voleb v roce 2027, mnozí to považují za nepřípustné zasahování soudců do politické soutěže. Zda tomu tak opravdu je, jaké má Le Penová možnosti rozsudek zvrátit a jaký to bude mít vliv na politický vývoj ve Francii, o tom debatovali bývalý velvyslanec ve Francii Petr Drulák, politolog z Metropolitní univerzity v Praze Vít Hloušek a analytik Matěj Široký.
-
Z míst se stávají ne-místa, non-lieu, jak zní výraz francouzského etnologa a antropologa Marca Augého. Toho cituje Charles Taylor, jeden z nejvýznamnějších myslitelů současnosti ve své nové knize Cosmic Connections (2024). Příkladem takového nemísta je pro Taylora letiště. Je místem bez kulturního a historické zakotvení. Procházejí jím lidé z nejrůznějších koutů světa. Různosti je zde tolik, že se převrací v homogenitu. Vše má být bezprostředně srozumitelné, ideální je komunikovat gesty, jakmile se u přepážky začne mluvit, značí to problém. Nejlépe mlčky ukázat pasy, sundat boty, vyprázdnit tašku, nazout boty – a zmizet.Čím to, že Charlese Taylora zajímají tolik letiště? Podle tohoto kanadského myslitele se vlivem moderní globalizace proměňuje celý svět v jednu velkou letištní halu. S globalizací jde ruku v ruce i specifické porozumění člověku. Taylor hovoří o zapouzdřeném individuu. Takový člověk je přesvědčený o tom, že vše podstatné nosí v sobě, a může být tudíž kdykoli kamkoli přesazen. Je to bytost bez kořenů.Jenže tahle koncepce je chybná na několika rovinách. V Taylorově pojetí je člověk spíše bytostí žijící z přesahů. Vyrůstáme z něčeho, co nám nepatří – jsou to druzí lidé, na nichž závisíme, kultura, která je naší duchovním prostorem, ale vyrůstáme rovněž v sepětí s přírodou, jíž jsme součástí a která nás zároveň přesahuje. Máme-li dostát tomu, že jsme od narození takto „rozprostranění“ a „porózní“, musíme uznat, že místo je pro nás podstatné. Zdůraznit potřebu místa přitom není žádný provincialismus. Problém je opak. Jakmile pozbudeme zakotvení a provedeme „mcdonaldizaci“ všeho a všech, nakonec zjistíme, že žijeme v pustotě letištní haly – a podle Taylora je příznačné, že na letištích bloudí lidé se skelnýma očima, jsou unavení i vystresování zároveň.Ve své nové knize Cosmic Connections však autor nenavrhuje uzavřít se do své partikularity a z domova vytvořit vězení. Spíše vychází z toho, že vše dobré začíná doma, především kultivace citů. Láska k bližním, starost o okolní krajinu, porozumění vlastní kultuře, perfektní znalost rodného jazyka – právě to je východisko, jediné východisko, k uznání a uctění druhých lidí i cizích kultur. S kořeny lze totiž unést i nepochopení a cizost, aniž by ji člověk démonizoval. Kdo zná dobře vlastní kulturu, bude tím spíše schopen uznat hloubku kultury jiné, třeba ji i obdivovat, aniž by nezbytně vznášel nárok na její dokonalé porozumění. Druzí, z jiné i vlastní kultury, si v sobě zkrátka nesou něco posvátného – k čemuž patří to, že jim nikdy dokonale neporozumíme a nejsme schopni je převést na něco vlastního, učinit je transparentními. Ale právě nežádat po druhých absolutní srozumitelnost znamená uchovat jejich posvátnost i důstojnost.KapitolyI. Duchovnost silou k životu [úvod až 14:50]II. Základ mého díla? Filosofická antropologie [14:50 až 29:00]III. Kosmické vazby? [29:00 až 50:40]IV. Existuje pokrok v etice? Nejspíše ano – a není to jen dobré. [50:40 až konec]BibliografieAdam Gopnik, „How the Philosopher Charles Taylor Would Heal the Ills of Modernity“, in: The New Yorker, 17. 6. 2024, https://www.newyorker.com/magazine/2024/06/24/cosmic-connections-charles-taylor-book-review.Jiří Přibáň, „Pochod plebejců v multikulturní situaci, in: Listy, 6, 2003, http://archiv.listy.cz/archiv.php?cislo=036&clanek=060304.Charles Taylor, Cosmic Connections. Poetry in the Age of Disenchantment, Harvard: Harvard University Press 2024.Charles Taylor, A Secular Age, Cambridge (Mass.) – London: Harvard University Press 2007, str. 245.Charles Taylor, Sekulární věk. Dilemata moderní společnosti. Vybrané kapitoly, přel. Tomáš Chudý – Ondřej Štěch, Praha: Filosofia, 2013.
-
Matesová: Trumpova obchodní válka s Čínou poškodí celý svět, zchudnou všichni, kdo má zlato, je vítězBývalá zástupkyně Česka ve Světové bance Jana Matesová varuje, že obchodní politika Donalda Trumpa připomíná globální experiment bez pravidel. „Tohle není šikana, to je globální otřes,“ říká.Trumpovy celní zásahy míří nejen na Čínu, ale čím dál častěji i na tradiční spojence USA. „Na spojence mají Američané silnější páky – třeba bezpečnostní záruky,“ upozorňuje Matesová. Právě jejich zpochybňování může podle ní znamenat zlom v globálním uspořádání.Když Spojené státy uvalí cla až ve výši 125 %, ekonomka to přirovnává spíše k embargu než k obchodní strategii. „To zboží už se neprodá. A nikdo neví, jak hluboko je to promyšlené, i americké firmy tím utrpí,“ říká Matesová a připomíná, že například Apple nebo Tesla výrazně spoléhají na komponenty z Číny.Zmiňuje také to, že síla dolaru dnes nesouvisí jen s ekonomikou, ale s důvěrou. „Lidé věří dolaru jako zlatu. Ale když s tím začne otřásat sám prezident, může to mít velmi krátkozraké důsledky,“ varuje.A kdo z obchodní války může vůbec profitovat? „Do chvíle, než se do otevřené války pustila i Čína, byla jejím pravděpodobným vítězem. Teď to může poškodit obě ekonomiky,“ shrnuje Matesová.Co z toho může mít Evropa? Levnější elektroniku i auta, ale taky větší nezaměstnanost, protože čínská konkurence tlačí na místní výrobu. „Evropská unie se možná nevyhne zavedení vlastních bariér. A to by byl konec otevřeného trhu, který Česku vždy svědčil.“V rozhovoru se mluvilo i slova o Tesle a Elonu Muskovi. Podle Matesové se „Trumpovu kurzu už asi nepodaří udržet ani jeho dřívější věrní spojenci“. Vývoj ceny zlata a ropa pod výrobními náklady napovídají, že ekonomika se dostává do znepokojivé turbulence.„Tato teorie byla testovaná jen jednou – v roce 1985. A tehdy přinesla inflaci, nižší růst a brzy byla opuštěna. Dnes je situace mnohem složitější a svět propojenější,“ dodává Matesová.Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.czX: http://twitter.com/echo24czFacebook: http://twitter.com/echo24cz
-
V českých zemích bylo na základě Velkého retribučního dekretu prezidenta republiky odsouzeno k smrti za válečné zločiny a kolaboraci s nacisty 723 lidí a z toho jich bylo 686 také popraveno. Pro srovnání, ve Francii, která měla čtyřikrát více obyvatel, bylo odsouzeno k smrti přes sem tisíc lidí, ale skutečně popraveno jen necelých osm set.
České retribuční soudy tedy poslaly v přepočtu na jednoho obyvatele zcela evidentně na smrt více obžalovaných než kterýkoli jiný stát Evropy. Výjimkou je jen Bulharsko, kde stalinistický režim zlikvidoval tisíce lidí ještě dříve, než válka skončila. Třeba v Holandsku bylo vyneseno 138 rozsudků smrti, ale jen 36 lidí bylo popraveno.
Možná ale ještě horší, než retribuční soudy, byla divoká „národní očista“ bezprostředně po skončení války.
V jarních a letních měsících roku 1945 v českých zemích vrcholila brutalita, která byla vydávána za spravedlivou a spontánní odplatu za válečná příkoří.
Ovšem tato „očista“ od podezřelých válečných zločinců a kolaborantů byla vymyšlena a podněcována z Londýna a Moskvy. Prezident Beneš a jeho exilová vláda slibovali více než jen strašlivou pomstu Němcům a přísnou spravedlnost pro české kolaboranty. Divoká retribuce proto nebyla jen spontánní explozí nenávisti. Exiloví politici si ji vědomě přáli, plánovali a nechali jí volný průchod, protože doufali, že kruté násilí přinutí sudetské Němce uprchnout ze země z vlastní vůle, což by významně redukovalo jejich počty pro následující organizovaný odsun. Ve jménu hlavy státu Drtina žádal domácí odboj, aby vzal věci do svých rukou: „Bude však záležet na Vás doma, aby Němci byli zatlačeni a vytlačeni co nejvíce a co nejdále. S tím se tu počítá, že to hlavní bude doma nakonec a že to bude krvavé, a ne procházka po Václavském náměstí jako roku osmnáct.“
Pavel Tigrid to tehdy komentoval velice přesně: „Ta „revoluční odveta“ se nedostavila „nezadržitelně“, ale byla pečlivě promyšlena, rozpracována a importována z Moskvy novými poválečnými vládci a nadekretována shora nikým nezvolenou mocenskou špičkou, která se nikoho na nic neptala, rozhodně ne toho českého lidu, jehož na každém kroku vzývala a oslavovala. A ten si nakonec řekl – když tak páni pískají, proč bychom si nezatančili.“
-
O Černé Hoře toho dnes našinci příliš nevědí, ale v 19. století byl cílem a vzorem skoro každého vlastenecky zapáleného Čecha. Jezdili se tam porozhlédnout, jak vypadá slovanský stát, a čerpali inspiraci pro české národní snahy. Na tyto své dějiny jsme dávno zapomněli.
Dnes je Černá Hora nejmenší a národnostně nejrozmanitější slovanské země, která se od svého vzniku v roce 2006 drží prozápadní zahraniční politiky a rychle se začleňuje do euroatlantických struktur. Nová epizoda sourozeneckého podcastu Hej, Slované je proto pozvánkou do fascinujícího příběhu známé neznámé země, ostatně Jakub & Lukáš Novosadovi si tentokrát do studia pozvali historika, balkanistu a spisovatele Františka Šístka, jenž toho u o Černé Hoře ví u nás nejvíc.
Ten hned v úvodu přibližuje ony zapomenuté historické vazby českých kulturních a intelektuálních elit 19. století na tehdy nezávislém černohorském knížectví. Tato země tou dobou sloužila jako jeden ze vzorů a ideálů státní samostatnosti a správných slovanských snah. Čeští umělci se zároveň výrazně propsali do místní kultury, což Černohorci dodnes zdůrazňují a rádi se tím chlubí. Tyto pozapomenuté vazby se ovšem odrazily v jedné z našich legendárních pohádek, která nenápadně odkazuje právě staré černohorské knížectví a v mnohém ho paroduje.
Následuje přesun do novodobější historie, spojené především s osobností premiéra a prezidenta Mila Djukanoviće, který vydržel v nejvyšších politických funkcích přes třicet let – poprvé se premiérem stal ještě v osmdesátých letech, kdy mu nebylo ani třicet let.
Jak se z komunisty, velkého spojence Slobodana Miloševiće a zastánce velké Jugoslávie stal prozápadní člověk, který od roku 1996 formuloval černohorskou potřebu evropské integrace a vstupu do NATO? Lze slovanský stát budovat nikoli národně, ale občansky? Jak je možné, že se to v národnostně nesmírně pestré Černé Hoře povedlo? Proč došlo k rozpadu federace se Srbskem a vyhlášení samostatné Černé Hory? Ostatně jsme-li hrdi na pokojný rozpad Československa, neměli bychom být stejně pyšní na stejně tak mírný rozchod Srbska a Černé Hory, kde se ani nebáli vyhlásit referendum o samostatnosti?
Sourozenci s hostem probírají rovněž Djukanovićovu kontroverzní pověst, obvinění z korupčního jednání i příčiny posledních neúspěchů dlouhá léta zdánlivě nezničitelného politika. Rozený vypravěč František Šístek nakonec ještě detailně vylíčí současnou politickou situaci, sugestivně nastíní hlavní problémy, s nimiž se Černá Hora aktuálně potýká, a představí i vize a plány jejích nových politických lídrů, již koketují také s Ruskem, protože v Černé Hoře hraje významnou úlohu také pravoslavná církev. Je to kabaret, který stojí za poslech.Aneb konečně podcast, který vypráví příběhy, jaké jinde skutečně neuslyšíte.
-
Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz
Jaké šance má George Simion, náhradník za vyloučeného kandidáta v rumunských prezidentských volbách? Daniel Kaiser s ním udělal rozhovor a na Echo Poradě k tomu říká: „Rumunsko může být takový trenažer pro Evropu. Polské tajné služby se už prý těch rumunských vyptávaly, jak se jim ,zlobivého‘ kandidáta podařilo vyblokovat.“
Ovlivňování voleb přitom nemusí fungovat úplně přímočaře. „Musk podle médií tlačil v Německu AfD, které rostl Twitter, rostli příznivci, ale podle politologů to spíš mobilizovalo voliče Merze,“ dodává Tereza Matějčková.
Proč je kontraproduktivní boj s desinformacemi? Jaké nástrahy skýtá možná právní úprava náhradního mateřství. A jak velký problém je to, co udělala a za co je odsouzená Marine Le Pen
Na Echo Poradě diskutovali Tereza Matějčková, Daniel Kaiser a Dalibor Balšínek.X: http://twitter.com/echo24czFacebook: http://twitter.com/echo24cz
-
Designérka Anna Marešová, známá nejen svými ikonickými intimními pomůckami, ale také spoluprací na nové lanovce na Ještěd, byla hostem podcastu HROT Pavla Štrunce. Po letech, kdy firmu vedla prakticky sama, říká: „Dotáhla jsem to tak daleko, jak to šlo. Teď potřebuji partnera – ať už investora, nebo ředitele.“ Studio Anna Marešová designers před pár dny dokončilo poslední práce na podobě nové lanovky na Ještěd, která v budoucnu spojí konečnou tramvaje v Horním Hanychově s vrcholem nejznámější dominanty Liberce.Marešová v rozhovoru popisuje únavu z každodenní operativy, hledání lidí a provozních modelů, které se střídaly v tříleté spirále. Nyní se vrací k menšímu, efektivnějšímu týmu. Zároveň však ví, že pro růst značky potřebuje silnější zázemí a kapitál, který umožní expanzi. „Když jsem měla na každou oblast jednoho člověka, ztrácelo to tempo. Teď mám menší, ale univerzálnější tým. Ale vím, že bez další pomoci se neposuneme dál,“ říká Marešová. Marešová odmítá přenést výrobu do Číny, i když by to firmě zjednodušilo život. „Když mi to někdo navrhuje, říkám, že nechci, aby to byla jen značka nalepená na krabičku. Pro mě je důležité, že to děláme tady, s konkrétními lidmi a řemeslníky.“
-
Hostem podcastu Men's Factor byla poručice Terezie Janíková z pražské kriminálky, která řeší případy sexualizovaného násilí, domácího týrání i brutální šikany mezi dětmi. Jedním z nejtěžších úkolů je podle Janíkové provést oběť trestním řízením. „Vy musíte vzbudit důvěru. Vysvětlit, že i když to teď bolí, je lepší to dotáhnout do konce. Kvůli ní samotné. Kvůli uzavření té věci.“ Zároveň přiznává, že společnost obětem často nevěří. „Když někdo přijde po deseti letech, hned slyší otázky: ‚Proč jsi to neřekla dřív?‘ Jenže třeba vůbec nevěděl, že to, co se mu stalo, nebylo v pořádku.“V posledních letech si všímá nárůstu brutality u dětí. „To nejsou jednotlivci. Jsou to skupinky dětí, které se hecují, stahují videa a přebírají vzory z TikToku a YouTube. Chtějí někam patřit, být silní. A najednou někdo řekne ‘pojď, dáme mu’ – a jdou.“ Nejde ale prý o děti z rozvrácených rodin. „Často jsou to děti dobře oblečené, jejich rodiče makají, ale prostě nemají čas. A když se jich zeptám, co dělají ve volném čase, řeknou ‘nic’. Fotbal hráli naposledy ve dvanácti. A teď je jim třináct.“A mluvilo se i tom, co dělat, když vás někdo napadne. Janíková má jasno. „Utíkat. Takticky ustoupit. Nehrát si na hrdinu, když nevíte, co má ten druhý v ruce nebo v krvi.“
-
Mantru o nutnosti zachránit klima a dekarbonizovat vyměnila Evropa za mantru, že je nutné zbrojit. Ta první mantra ale nezmizela, takže chceme zařídit obojí, což znamená vynaložit na to obrovské prostředky. Tedy zadlužit se. Do toho musí zachraňovat vlastní vinou zničený průmysl a investovat do stabilních energetických zdrojů.
Co to všechno způsobí, jaká bude česká pozice a co je to čínská a ruská hrozba?
Nejen o tom diskutují předseda Národní rozpočtové rady Mojmír Hampl, bývalý ministr financí a v současnosti strategický poradce zbrojní společnosti STV Group Miroslav Kalousek, poslanec za ODS a předseda bezpečnostního výboru Pavel Žáček a europoslanec za Přísahu a Motoristy Filip Turek.
-
Ministr dopravy Martin Kupka byl hostem Echa Pavla Štrunce a říká: Musíme zajistit větší obranyschopnost země, už se nemůžeme spoléhat na silnou Ameriku. Podle ministra je nutné jasně označit nepřítele. Na otázku, zda ta špatná strana z předvolební kampaně SPOLU je ANO Andreje Babiše odpovídá, že z vyjádření některých představitelů ANO slyší relativizaci postoje k ruské agresi. Konkrétně říká, že ačkoli ANO dosud podporovalo pomoc Ukrajině, „vedle toho vidíte, jak Andrej Babiš se vyslovuje za to, aby se tohle prověřilo mnohem víc, aby tady jsme změnili svůj postoj, aby se jednalo o míru, že neexistuje jiná cesta.“Taková formulace je podle něj problematická, protože může znamenat oslabení jednotného postoje Západu a dává Rusku prostor pokračovat v agresi.Kupka upozorňuje, že postoj k válce na Ukrajině je zásadní hodnotová otázka. Pokud by podle něj mír znamenal kapitulaci Ukrajiny, šlo by o přijetí násilného přepisování hranic. Podle Kupky je nezbytné, aby Česko dávalo jasně najevo, že stojí na straně Ukrajiny. Kupka hájí podobu kampaně SPOLU v nových barvách. ODS a strany SPOLU budou muset přesvědčit voliče o tom, co všechno se vládě povedlo. "Dokázali jsme budovat infrastrukturu i pracovat na energetické soběstačnosti Česka. Podnikatelům jsme mnohé administrativní procesy usnadnili," říká. Opevnit americký trh nedává podle Kupky smysl: "Zpomalí to celý světový trh, pochybuji o tom, že je to od prezidenta Trumpa promyšlený tah. Jak se k celé celní politice USA postaví Evropa řeší eurokomisař Maroš Šefčovič. Přichází prý za Trumpem s dobrou nabídkou a podle Kupky je dobrý směr odstraňování celních bariér. Podle ministra musíme přehodnotit přístup k klimatickým otázkám: "Za mě je zákaz spalovacích motorů zbytečný. Technologický rozvoj mají určovat nové technologie a konkurence, ne regulace,“ říká ministr. Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.czX: http://twitter.com/echo24czFacebook: http://twitter.com/echo24cz
- Visa fler
