Avsnitt
-
Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.czTragická událost, kdy jedna z maminek zavražděné studentky na filozofické fakultě, spáchala sebevraždu. Ministr Rakušan odmítá připustit jakékoliv pochybení policie. „Je to pobuřující. Ten, kdo se od začátku ptal na práci policie, byl označován za bezcitné monstrum,“ říká Dalibor Balšínek. „Ta představa, že se vše vyřeší mediálně, že se vše pojmenuje a popíše? To nepřináší spásu,“ namítá Jiří Peňás.Lehce padá podpora hnutí ANO. Střílí se Babiš před volbami do vlastní nohy? „Pokud by příliš dominoval, nebyl by schopen voliče v září zmobilizovat,“ myslí si Balšínek. „Do voleb je ještě dlouhá doba. Proč by to dělal teď a tady?“ říká Pavel Štrunc.Fenomén Vidlák. Kdo je Daniel Sterzik, předseda hnutí Stačilo!, které možná dovede komunisty opět do Sněmovny? „Teoreticky by se mohlo stát, že až se tohle hnutí dostane do parlamentu, tak peníze za hlasy a poslance vůbec nedoputují ke KSČM, ale na Znojemsko k panu Sterzikovi,“ říká Daniel Kaiser, který se Sterzikem udělal rozhovor do aktuálního vydání týdeníku Echo.Na Echo Poradě diskutovali Jiří Peňás, Daniel Kaiser, Pavel Štrunc a Dalibor Balšínek.X: http://twitter.com/echo24czFacebook: http://twitter.com/echo24cz
-
Hostem podcastu Men’s Factor byl vládní koordinátor strategické komunikace Otakar Foltýn. „Evropa usnula na růžovém obláčku. Po pádu Sovětského svazu jsme demilitarizovali, odzbrojili se a místo bezpečnosti řešíme jen ekonomiku a pohodlí,“ říká Foltýn.
Podle něj je základní funkcí státu udržovat bezpečnost a být připraven použít sílu vůči vnějším hrozbám.Rozhovor se dotýká i paralel mezi individuálním násilím a mezinárodní politikou. „V obou případech funguje odstrašení. Pokud agresor cítí, že jste připraven se bránit, rozmyslí si útok,“ vysvětluje.
Foltýn ostře kritizuje relativizaci ruské agrese vůči Ukrajině. Argumenty typu „Ukrajina dráždila Rusko vstupem do NATO“ přirovnává k obviňování oběti znásilnění, že měla krátkou sukni. „Některé věci jsou prostě jasné. Agresor je agresor. A pokud malý stát nechce být satelitem toho velkého, nesmí existovat právo ho k tomu nutit.“
Odsuzuje i část české veřejnosti a intelektuální scény za apatii. „Lidi si neuvědomují, že když dneska říkají ‚to není náš problém‘, tak zítra budeme na řadě my.“
Foltýn upozorňuje, že po Češích dnes nikdo nežádá, aby šli umírat do zákopů. „Ale měli bychom alespoň být schopni pomoci těm, kdo to dělají místo nás. A nebýt zbabělí, když je třeba říct pravdu nahlas.“
-
Saknas det avsnitt?
-
Marine Le Penová, hlavní tvář francouzské strany Národní shromáždění, byla odsouzena za zpronevěru. Té se měla dopustit tím, že z financí určených na provoz europoslanecké kanceláře v Bruselu platila i stranické aktivity ve Francii. Součástí trestu je okamžitý pětiletý zákaz kandidovat do veřejných funkcí. Jelikož Le Penová momentálně vede ve volebních průzkumech prezidentských voleb v roce 2027, mnozí to považují za nepřípustné zasahování soudců do politické soutěže. Zda tomu tak opravdu je, jaké má Le Penová možnosti rozsudek zvrátit a jaký to bude mít vliv na politický vývoj ve Francii, o tom debatovali bývalý velvyslanec ve Francii Petr Drulák, politolog z Metropolitní univerzity v Praze Vít Hloušek a analytik Matěj Široký.
-
Z míst se stávají ne-místa, non-lieu, jak zní výraz francouzského etnologa a antropologa Marca Augého. Toho cituje Charles Taylor, jeden z nejvýznamnějších myslitelů současnosti ve své nové knize Cosmic Connections (2024). Příkladem takového nemísta je pro Taylora letiště. Je místem bez kulturního a historické zakotvení. Procházejí jím lidé z nejrůznějších koutů světa. Různosti je zde tolik, že se převrací v homogenitu. Vše má být bezprostředně srozumitelné, ideální je komunikovat gesty, jakmile se u přepážky začne mluvit, značí to problém. Nejlépe mlčky ukázat pasy, sundat boty, vyprázdnit tašku, nazout boty – a zmizet.Čím to, že Charlese Taylora zajímají tolik letiště? Podle tohoto kanadského myslitele se vlivem moderní globalizace proměňuje celý svět v jednu velkou letištní halu. S globalizací jde ruku v ruce i specifické porozumění člověku. Taylor hovoří o zapouzdřeném individuu. Takový člověk je přesvědčený o tom, že vše podstatné nosí v sobě, a může být tudíž kdykoli kamkoli přesazen. Je to bytost bez kořenů.Jenže tahle koncepce je chybná na několika rovinách. V Taylorově pojetí je člověk spíše bytostí žijící z přesahů. Vyrůstáme z něčeho, co nám nepatří – jsou to druzí lidé, na nichž závisíme, kultura, která je naší duchovním prostorem, ale vyrůstáme rovněž v sepětí s přírodou, jíž jsme součástí a která nás zároveň přesahuje. Máme-li dostát tomu, že jsme od narození takto „rozprostranění“ a „porózní“, musíme uznat, že místo je pro nás podstatné. Zdůraznit potřebu místa přitom není žádný provincialismus. Problém je opak. Jakmile pozbudeme zakotvení a provedeme „mcdonaldizaci“ všeho a všech, nakonec zjistíme, že žijeme v pustotě letištní haly – a podle Taylora je příznačné, že na letištích bloudí lidé se skelnýma očima, jsou unavení i vystresování zároveň.Ve své nové knize Cosmic Connections však autor nenavrhuje uzavřít se do své partikularity a z domova vytvořit vězení. Spíše vychází z toho, že vše dobré začíná doma, především kultivace citů. Láska k bližním, starost o okolní krajinu, porozumění vlastní kultuře, perfektní znalost rodného jazyka – právě to je východisko, jediné východisko, k uznání a uctění druhých lidí i cizích kultur. S kořeny lze totiž unést i nepochopení a cizost, aniž by ji člověk démonizoval. Kdo zná dobře vlastní kulturu, bude tím spíše schopen uznat hloubku kultury jiné, třeba ji i obdivovat, aniž by nezbytně vznášel nárok na její dokonalé porozumění. Druzí, z jiné i vlastní kultury, si v sobě zkrátka nesou něco posvátného – k čemuž patří to, že jim nikdy dokonale neporozumíme a nejsme schopni je převést na něco vlastního, učinit je transparentními. Ale právě nežádat po druhých absolutní srozumitelnost znamená uchovat jejich posvátnost i důstojnost.KapitolyI. Duchovnost silou k životu [úvod až 14:50]II. Základ mého díla? Filosofická antropologie [14:50 až 29:00]III. Kosmické vazby? [29:00 až 50:40]IV. Existuje pokrok v etice? Nejspíše ano – a není to jen dobré. [50:40 až konec]BibliografieAdam Gopnik, „How the Philosopher Charles Taylor Would Heal the Ills of Modernity“, in: The New Yorker, 17. 6. 2024, https://www.newyorker.com/magazine/2024/06/24/cosmic-connections-charles-taylor-book-review.Jiří Přibáň, „Pochod plebejců v multikulturní situaci, in: Listy, 6, 2003, http://archiv.listy.cz/archiv.php?cislo=036&clanek=060304.Charles Taylor, Cosmic Connections. Poetry in the Age of Disenchantment, Harvard: Harvard University Press 2024.Charles Taylor, A Secular Age, Cambridge (Mass.) – London: Harvard University Press 2007, str. 245.Charles Taylor, Sekulární věk. Dilemata moderní společnosti. Vybrané kapitoly, přel. Tomáš Chudý – Ondřej Štěch, Praha: Filosofia, 2013.
-
Matesová: Trumpova obchodní válka s Čínou poškodí celý svět, zchudnou všichni, kdo má zlato, je vítězBývalá zástupkyně Česka ve Světové bance Jana Matesová varuje, že obchodní politika Donalda Trumpa připomíná globální experiment bez pravidel. „Tohle není šikana, to je globální otřes,“ říká.Trumpovy celní zásahy míří nejen na Čínu, ale čím dál častěji i na tradiční spojence USA. „Na spojence mají Američané silnější páky – třeba bezpečnostní záruky,“ upozorňuje Matesová. Právě jejich zpochybňování může podle ní znamenat zlom v globálním uspořádání.Když Spojené státy uvalí cla až ve výši 125 %, ekonomka to přirovnává spíše k embargu než k obchodní strategii. „To zboží už se neprodá. A nikdo neví, jak hluboko je to promyšlené, i americké firmy tím utrpí,“ říká Matesová a připomíná, že například Apple nebo Tesla výrazně spoléhají na komponenty z Číny.Zmiňuje také to, že síla dolaru dnes nesouvisí jen s ekonomikou, ale s důvěrou. „Lidé věří dolaru jako zlatu. Ale když s tím začne otřásat sám prezident, může to mít velmi krátkozraké důsledky,“ varuje.A kdo z obchodní války může vůbec profitovat? „Do chvíle, než se do otevřené války pustila i Čína, byla jejím pravděpodobným vítězem. Teď to může poškodit obě ekonomiky,“ shrnuje Matesová.Co z toho může mít Evropa? Levnější elektroniku i auta, ale taky větší nezaměstnanost, protože čínská konkurence tlačí na místní výrobu. „Evropská unie se možná nevyhne zavedení vlastních bariér. A to by byl konec otevřeného trhu, který Česku vždy svědčil.“V rozhovoru se mluvilo i slova o Tesle a Elonu Muskovi. Podle Matesové se „Trumpovu kurzu už asi nepodaří udržet ani jeho dřívější věrní spojenci“. Vývoj ceny zlata a ropa pod výrobními náklady napovídají, že ekonomika se dostává do znepokojivé turbulence.„Tato teorie byla testovaná jen jednou – v roce 1985. A tehdy přinesla inflaci, nižší růst a brzy byla opuštěna. Dnes je situace mnohem složitější a svět propojenější,“ dodává Matesová.Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.czX: http://twitter.com/echo24czFacebook: http://twitter.com/echo24cz
-
V českých zemích bylo na základě Velkého retribučního dekretu prezidenta republiky odsouzeno k smrti za válečné zločiny a kolaboraci s nacisty 723 lidí a z toho jich bylo 686 také popraveno. Pro srovnání, ve Francii, která měla čtyřikrát více obyvatel, bylo odsouzeno k smrti přes sem tisíc lidí, ale skutečně popraveno jen necelých osm set.
České retribuční soudy tedy poslaly v přepočtu na jednoho obyvatele zcela evidentně na smrt více obžalovaných než kterýkoli jiný stát Evropy. Výjimkou je jen Bulharsko, kde stalinistický režim zlikvidoval tisíce lidí ještě dříve, než válka skončila. Třeba v Holandsku bylo vyneseno 138 rozsudků smrti, ale jen 36 lidí bylo popraveno.
Možná ale ještě horší, než retribuční soudy, byla divoká „národní očista“ bezprostředně po skončení války.
V jarních a letních měsících roku 1945 v českých zemích vrcholila brutalita, která byla vydávána za spravedlivou a spontánní odplatu za válečná příkoří.
Ovšem tato „očista“ od podezřelých válečných zločinců a kolaborantů byla vymyšlena a podněcována z Londýna a Moskvy. Prezident Beneš a jeho exilová vláda slibovali více než jen strašlivou pomstu Němcům a přísnou spravedlnost pro české kolaboranty. Divoká retribuce proto nebyla jen spontánní explozí nenávisti. Exiloví politici si ji vědomě přáli, plánovali a nechali jí volný průchod, protože doufali, že kruté násilí přinutí sudetské Němce uprchnout ze země z vlastní vůle, což by významně redukovalo jejich počty pro následující organizovaný odsun. Ve jménu hlavy státu Drtina žádal domácí odboj, aby vzal věci do svých rukou: „Bude však záležet na Vás doma, aby Němci byli zatlačeni a vytlačeni co nejvíce a co nejdále. S tím se tu počítá, že to hlavní bude doma nakonec a že to bude krvavé, a ne procházka po Václavském náměstí jako roku osmnáct.“
Pavel Tigrid to tehdy komentoval velice přesně: „Ta „revoluční odveta“ se nedostavila „nezadržitelně“, ale byla pečlivě promyšlena, rozpracována a importována z Moskvy novými poválečnými vládci a nadekretována shora nikým nezvolenou mocenskou špičkou, která se nikoho na nic neptala, rozhodně ne toho českého lidu, jehož na každém kroku vzývala a oslavovala. A ten si nakonec řekl – když tak páni pískají, proč bychom si nezatančili.“
-
O Černé Hoře toho dnes našinci příliš nevědí, ale v 19. století byl cílem a vzorem skoro každého vlastenecky zapáleného Čecha. Jezdili se tam porozhlédnout, jak vypadá slovanský stát, a čerpali inspiraci pro české národní snahy. Na tyto své dějiny jsme dávno zapomněli.
Dnes je Černá Hora nejmenší a národnostně nejrozmanitější slovanské země, která se od svého vzniku v roce 2006 drží prozápadní zahraniční politiky a rychle se začleňuje do euroatlantických struktur. Nová epizoda sourozeneckého podcastu Hej, Slované je proto pozvánkou do fascinujícího příběhu známé neznámé země, ostatně Jakub & Lukáš Novosadovi si tentokrát do studia pozvali historika, balkanistu a spisovatele Františka Šístka, jenž toho u o Černé Hoře ví u nás nejvíc.
Ten hned v úvodu přibližuje ony zapomenuté historické vazby českých kulturních a intelektuálních elit 19. století na tehdy nezávislém černohorském knížectví. Tato země tou dobou sloužila jako jeden ze vzorů a ideálů státní samostatnosti a správných slovanských snah. Čeští umělci se zároveň výrazně propsali do místní kultury, což Černohorci dodnes zdůrazňují a rádi se tím chlubí. Tyto pozapomenuté vazby se ovšem odrazily v jedné z našich legendárních pohádek, která nenápadně odkazuje právě staré černohorské knížectví a v mnohém ho paroduje.
Následuje přesun do novodobější historie, spojené především s osobností premiéra a prezidenta Mila Djukanoviće, který vydržel v nejvyšších politických funkcích přes třicet let – poprvé se premiérem stal ještě v osmdesátých letech, kdy mu nebylo ani třicet let.
Jak se z komunisty, velkého spojence Slobodana Miloševiće a zastánce velké Jugoslávie stal prozápadní člověk, který od roku 1996 formuloval černohorskou potřebu evropské integrace a vstupu do NATO? Lze slovanský stát budovat nikoli národně, ale občansky? Jak je možné, že se to v národnostně nesmírně pestré Černé Hoře povedlo? Proč došlo k rozpadu federace se Srbskem a vyhlášení samostatné Černé Hory? Ostatně jsme-li hrdi na pokojný rozpad Československa, neměli bychom být stejně pyšní na stejně tak mírný rozchod Srbska a Černé Hory, kde se ani nebáli vyhlásit referendum o samostatnosti?
Sourozenci s hostem probírají rovněž Djukanovićovu kontroverzní pověst, obvinění z korupčního jednání i příčiny posledních neúspěchů dlouhá léta zdánlivě nezničitelného politika. Rozený vypravěč František Šístek nakonec ještě detailně vylíčí současnou politickou situaci, sugestivně nastíní hlavní problémy, s nimiž se Černá Hora aktuálně potýká, a představí i vize a plány jejích nových politických lídrů, již koketují také s Ruskem, protože v Černé Hoře hraje významnou úlohu také pravoslavná církev. Je to kabaret, který stojí za poslech.Aneb konečně podcast, který vypráví příběhy, jaké jinde skutečně neuslyšíte.
-
Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz
Jaké šance má George Simion, náhradník za vyloučeného kandidáta v rumunských prezidentských volbách? Daniel Kaiser s ním udělal rozhovor a na Echo Poradě k tomu říká: „Rumunsko může být takový trenažer pro Evropu. Polské tajné služby se už prý těch rumunských vyptávaly, jak se jim ,zlobivého‘ kandidáta podařilo vyblokovat.“
Ovlivňování voleb přitom nemusí fungovat úplně přímočaře. „Musk podle médií tlačil v Německu AfD, které rostl Twitter, rostli příznivci, ale podle politologů to spíš mobilizovalo voliče Merze,“ dodává Tereza Matějčková.
Proč je kontraproduktivní boj s desinformacemi? Jaké nástrahy skýtá možná právní úprava náhradního mateřství. A jak velký problém je to, co udělala a za co je odsouzená Marine Le Pen
Na Echo Poradě diskutovali Tereza Matějčková, Daniel Kaiser a Dalibor Balšínek.X: http://twitter.com/echo24czFacebook: http://twitter.com/echo24cz
-
Designérka Anna Marešová, známá nejen svými ikonickými intimními pomůckami, ale také spoluprací na nové lanovce na Ještěd, byla hostem podcastu HROT Pavla Štrunce. Po letech, kdy firmu vedla prakticky sama, říká: „Dotáhla jsem to tak daleko, jak to šlo. Teď potřebuji partnera – ať už investora, nebo ředitele.“ Studio Anna Marešová designers před pár dny dokončilo poslední práce na podobě nové lanovky na Ještěd, která v budoucnu spojí konečnou tramvaje v Horním Hanychově s vrcholem nejznámější dominanty Liberce.Marešová v rozhovoru popisuje únavu z každodenní operativy, hledání lidí a provozních modelů, které se střídaly v tříleté spirále. Nyní se vrací k menšímu, efektivnějšímu týmu. Zároveň však ví, že pro růst značky potřebuje silnější zázemí a kapitál, který umožní expanzi. „Když jsem měla na každou oblast jednoho člověka, ztrácelo to tempo. Teď mám menší, ale univerzálnější tým. Ale vím, že bez další pomoci se neposuneme dál,“ říká Marešová. Marešová odmítá přenést výrobu do Číny, i když by to firmě zjednodušilo život. „Když mi to někdo navrhuje, říkám, že nechci, aby to byla jen značka nalepená na krabičku. Pro mě je důležité, že to děláme tady, s konkrétními lidmi a řemeslníky.“
-
Hostem podcastu Men's Factor byla poručice Terezie Janíková z pražské kriminálky, která řeší případy sexualizovaného násilí, domácího týrání i brutální šikany mezi dětmi. Jedním z nejtěžších úkolů je podle Janíkové provést oběť trestním řízením. „Vy musíte vzbudit důvěru. Vysvětlit, že i když to teď bolí, je lepší to dotáhnout do konce. Kvůli ní samotné. Kvůli uzavření té věci.“ Zároveň přiznává, že společnost obětem často nevěří. „Když někdo přijde po deseti letech, hned slyší otázky: ‚Proč jsi to neřekla dřív?‘ Jenže třeba vůbec nevěděl, že to, co se mu stalo, nebylo v pořádku.“V posledních letech si všímá nárůstu brutality u dětí. „To nejsou jednotlivci. Jsou to skupinky dětí, které se hecují, stahují videa a přebírají vzory z TikToku a YouTube. Chtějí někam patřit, být silní. A najednou někdo řekne ‘pojď, dáme mu’ – a jdou.“ Nejde ale prý o děti z rozvrácených rodin. „Často jsou to děti dobře oblečené, jejich rodiče makají, ale prostě nemají čas. A když se jich zeptám, co dělají ve volném čase, řeknou ‘nic’. Fotbal hráli naposledy ve dvanácti. A teď je jim třináct.“A mluvilo se i tom, co dělat, když vás někdo napadne. Janíková má jasno. „Utíkat. Takticky ustoupit. Nehrát si na hrdinu, když nevíte, co má ten druhý v ruce nebo v krvi.“
-
Mantru o nutnosti zachránit klima a dekarbonizovat vyměnila Evropa za mantru, že je nutné zbrojit. Ta první mantra ale nezmizela, takže chceme zařídit obojí, což znamená vynaložit na to obrovské prostředky. Tedy zadlužit se. Do toho musí zachraňovat vlastní vinou zničený průmysl a investovat do stabilních energetických zdrojů.
Co to všechno způsobí, jaká bude česká pozice a co je to čínská a ruská hrozba?
Nejen o tom diskutují předseda Národní rozpočtové rady Mojmír Hampl, bývalý ministr financí a v současnosti strategický poradce zbrojní společnosti STV Group Miroslav Kalousek, poslanec za ODS a předseda bezpečnostního výboru Pavel Žáček a europoslanec za Přísahu a Motoristy Filip Turek.
-
Ministr dopravy Martin Kupka byl hostem Echa Pavla Štrunce a říká: Musíme zajistit větší obranyschopnost země, už se nemůžeme spoléhat na silnou Ameriku. Podle ministra je nutné jasně označit nepřítele. Na otázku, zda ta špatná strana z předvolební kampaně SPOLU je ANO Andreje Babiše odpovídá, že z vyjádření některých představitelů ANO slyší relativizaci postoje k ruské agresi. Konkrétně říká, že ačkoli ANO dosud podporovalo pomoc Ukrajině, „vedle toho vidíte, jak Andrej Babiš se vyslovuje za to, aby se tohle prověřilo mnohem víc, aby tady jsme změnili svůj postoj, aby se jednalo o míru, že neexistuje jiná cesta.“Taková formulace je podle něj problematická, protože může znamenat oslabení jednotného postoje Západu a dává Rusku prostor pokračovat v agresi.Kupka upozorňuje, že postoj k válce na Ukrajině je zásadní hodnotová otázka. Pokud by podle něj mír znamenal kapitulaci Ukrajiny, šlo by o přijetí násilného přepisování hranic. Podle Kupky je nezbytné, aby Česko dávalo jasně najevo, že stojí na straně Ukrajiny. Kupka hájí podobu kampaně SPOLU v nových barvách. ODS a strany SPOLU budou muset přesvědčit voliče o tom, co všechno se vládě povedlo. "Dokázali jsme budovat infrastrukturu i pracovat na energetické soběstačnosti Česka. Podnikatelům jsme mnohé administrativní procesy usnadnili," říká. Opevnit americký trh nedává podle Kupky smysl: "Zpomalí to celý světový trh, pochybuji o tom, že je to od prezidenta Trumpa promyšlený tah. Jak se k celé celní politice USA postaví Evropa řeší eurokomisař Maroš Šefčovič. Přichází prý za Trumpem s dobrou nabídkou a podle Kupky je dobrý směr odstraňování celních bariér. Podle ministra musíme přehodnotit přístup k klimatickým otázkám: "Za mě je zákaz spalovacích motorů zbytečný. Technologický rozvoj mají určovat nové technologie a konkurence, ne regulace,“ říká ministr. Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.czX: http://twitter.com/echo24czFacebook: http://twitter.com/echo24cz
-
Cla na auta jsou jen začátek, obchodní válka se rozjíždí naplno. Jaké dopady pocítí český průmysl a komu nakonec tahle hra pomůže nejvíc? O tom všem mluvíme v novém Hrotcastu s ekonomem Vítem HradilemDonald Trump splnil své hrozby a Spojené státy dneškem začínají vybírat pětadvacetiprocentní cla na dovoz osobních a lehkých užitkových aut. Světové zpravodajské agentury to označují za tvrdou ránu pro globální automobilový průmysl. Je to ale skutečně tak? „Pokud jde o cla na hotová auta, dopad na Česko bude minimální,“ říká Vít Hradil, ekonom společnosti Investika.Jenže to je dáno spíš tím, že Češi do Spojených států moc hotových automobilů nevyvážejí. „Nás zajímá, jestli méně aut do USA vyvezou Němci a jestli tím pádem od nás vezmou méně dílů nebo méně práce,“ varuje v Hrotcastu.Provázanost českého autolandu s německým je dobře známa. I tak ale Trumpova cla nemusejí představovat katastrofu. „Němci do Spojených států vyvážejí hlavně prémiová auta, jejichž odběratelé zvýšená cla – a tím i vyšší ceny – dokážou pohodlně vstřebat,“ zdůrazňuje Hradil.Poptávka po luxusnějších vozech tak pravděpodobně neklesne, odbyt pro německé automobilky bude a ještě navíc mají tato auta i vyšší marže. „K nějakému ochlazení u nás dojde, ale odhadoval bych to v nízkých jednotkách procent,“ dodává ekonom.Nový americký prezident už dříve oznámil cla na hliník a ocel. Po těch na auta mají následovat stejně vysoká cla na dovážené automobilové součástky a náhradní díly. Obchodní válka celosvětového rozměru je tak v plném proudu.Podle Hradila chce Trump prostřednictvím cel pomoci americké ekonomice. Neočekává proto, že by obyvatel Bílého domu svá protekcionistická opatření zase rychle zrušil. Zároveň se ale zamýšlí nad tím, jestli smršť ekonomických opatření ze strany USA skutečně povede ke slibovému blahobytu americké nižší střední třídy.„Clem jednoznačně uškodíte spotřebiteli, který si zahraniční auto chtěl ve Spojených státech koupit, protože jeho vlivem cena vzroste,“ říká Hradil. Zároveň ale nižší konkurence nahraje domácím automobilkám v USA, které díky tomu více vydělají. „Pokud jste americká automobilka, můžete si diktovat cenu a stáváte se vítězem,“ vysvětluje ekonom.Jak se vlivem Trumpových opatření promění evropský automobilový průmysl? Bude ze světového dění profitovat Čína, nebo také zapláče? A co to bude znamenat pro spotřebitele na našem kontinentu? O tom už v novém Hrotcastu.
-
Češi nebyli během II. světové války ani aktivní odbojáři, ale zároveň ani příliš aktivní kolaboranti. Němcům vyhovovala naše pasivní loajalita, neměli sice s námi pozitivní úmysly, ale během války potřebovali klid na práci.
Reinhard Heydrich kladl v protektorátu důraz na sociální politiku. Svou vlídnou tvář předvedl dělníkům i nedlouho před svou smrtí. Svátek práce v roce 1942, který připadal na pátek, se podle Hitlerova výslovného přání přesunul na sobotu 2. května, aby pracující měli dva volné dny za sebou. Heydrich toho využil k vyhlášení „velkorysého daru“ a třem tisícům dělníků a dělnic ze zbrojních podniků poskytl v zotavovnách Čech a Moravy zdarma dovolenou. Zvláště proslulé byly lázně Luhačovice, kde byly i dispozici zdarma biografy či sportovní utkání. Rekreace se pak staly symbolem nacistické sociální politiky. Všem se tyto výhody pro dělníky tak zalíbily, že po válce závodní rekreace pokračovaly a později na nich postavili svoji sociální politiku i komunisté. Vzpomeňme na slavné filmy Dovolená s Andělem nebo Anděl na horách s Jaroslavem Marvanem. Za okupace měly v továrnách silné slovo i odbory, které podporovaly sociálně slabé, rozdávaly vánoční nadílky i rekreace. I silné odbory plynule přešly do nových časů.
Nic z toho ale nebránilo mnoha dělníkům, aby bezprostředně po skončení války - když začala tzv. „národní očista“ - obviňovali své nadřízené z kolaborace s nacisty, protože je prý nutili příliš pracovat. Dělníci přitom tvrdili, že svojí úmyslně pomalou prací bojovali proti nacistickému režimu. Myšlenka, že lajdácká práce může být hodnocena jako hrdinství posílila švejkovské tradice a přispěla k postupné demoralizaci českého národa.
-
„Posmívali se nám, stáli jsme na slepé koleji, ale teď je naše politika v centru dění,“ pronesl po letošní druhé inauguraci Donalda Trumpa americkým prezidentem maďarský premiér Viktor Orbán. Ten je u moci bez přerušení již patnáct let, vládne s ústavní většinou, z tohoto pohledu je jedním z nejúspěšnějších evropských politiků současnosti, který přitom svou zemi neustále posouvá a mění – rozvíjí totiž svou vizi patriotů a takzvané iliberální demokracie.
O tom, co to je, o tom, proč jsou historicky silné maďarsko-polské vztahy, o štědré rodinné politice Viktora Orbána, ale i o tom, že nehledě na ni Maďarů ubývá, o tom, zda je ve hře velké Maďarsko, nebo je to jenom užitečná pomůcka na sbírání politických bodů a o mnohém dalším hovoří v dalším díle svého sourozeneckého podcastu Hej, Slované Lukáš & Jakub Novosadovi s hungaristou a filologem Jiřím Januškou.
Ten podotýká, že „je v zájmu každého státu studovat současné Maďarsko. Jelikož to, co tam Viktor Orbán provedl, se stalo vzorem nebo učebnicí pro spoustu dalších politiků široce pojaté střední Evropy.“ Vždyť kupříkladu srbský prezident Aleksandar Vučić na nedávné návštěvě Budapešti označil maďarského premiéra za svého velkého učitele. Jiří Januška vysvětluje, že Orbán je výsostný intelektuál a politik, který svou práci skutečně promýšlí a dle svých vlastních vyjádření se jí nesmírně baví. Je to prý také rétor, jehož projevům se kvalitativně nevyrovná nic z české scény. Přitom platí paradox: toto vše si u nás uvědomuje a může to chápat jenom několik lidí, protože ačkoli o Maďarsku rád kdekdo ve veřejném prostoru mluví a otírá se o něj, dělá to obvykle se znalostí věci přes překlad. A v něm se ledasco ztratí.
S hostem proto probíráme, jak se Orbán k moci dostal, jak ji upevňuje (mimo jiné díky – alespoň zpočátku – úspěšné štědré rodinné politice, díky níž maďarští občané skutečně pocítili, že se jim žije lépe). Januška vysvětluje pozadí historicky silného a u nás neznámého polsko-maďarského vztahu i to, jak fatálně do něj vstoupila a poškodila ho ruská invaze na Ukrajinu. Také na ni se řeč stočí a na to, proč Viktor Orbán zaujímá k válce za hranicemi své země takový postoj, jaký zaujímá.
Zrovna tak dojde na maďarské vztahy s Ruskem, ale připomeneme si i slavný projev předešlého maďarského premiéra Ference Gyurcsánye, v němž tvrdil, že vláda občanům jenom „lhala, lhala a lhala“.A co že má Maďarsko společného se Slovany? Inu, žije s nimi po tisíc let v těsném sousedství. Ostatně maďarština je také proto již od praslovanštiny jazykově nejvíce ovlivněna přejímkami právě ze slovanských jazyků. Aneb konečně podcast, který střední a východní Evropu probírá v souvislostech.
-
Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz
Skončila demokracie v Rumunsku a Francii, kde soudy znemožnily volební účast dvěma prezidentským kandidátům? „Každá ta společnost je jiná a každá ta kauze je úplně jiná,“ tvrdí Maciej Ruczaj. „Jako podobnost vnímám stále častější trend využívat prostředky výjimečného stavu v rámci politického boje.“
Tento trend má naví řadu obhájců. „Ti budou argumentovat jednak tím, že to je důkaz, že demokracie je silná, protože se umí postavit svému ohrožení. A jde i o to, že je to soudní rozhodnutí a platí zásada, že do soudů se nemluví,“ upozorňuje Jiří Peňás.
Hrozí něco podobného i u nás, kde je zatím klid? A jak bojuje demokracie proti ohrožení v Polsku?
V podcastu Echo Porada dnes diskutují Markéta Malá, Jiří Peňás, Maciej Ruczaj a Dalibor Balšínek.
X: http://twitter.com/echo24czFacebook: http://twitter.com/echo24cz
-
Profesionální golfistka Jana Melichová, dvojnásobná šampionka Ladies European Tour, byla hostem podcastu Pavla Štrunce. Melichová na podzim prodělala operaci ploténky a nyní tam řeší návrat na profesionální okruh. „Najednou řešíte nejen návrat, ale i to, co bude, když se to nepovede,“ říká. Náklady na sezónu se tak v jejím případě přesunuly především do oblasti fyzioterapie a rekonvalescence.„Někdy se skoro stydím říct, že se živím golfem,“ přiznává Melichová v rozhovoru a mluví o tom, že má sport v Česku komplikovanou pověst a nálepku sportu pro vyšší třídu, což podle ní může některé potenciální partnery odradit. „Pro některé firmy je to pořád sport horních deseti tisíc. Slyšela jsem to i napřímo, že se jim nechce sponzorovat něco, co považují za zábavu bohatých,“ popisuje.Sponzoring tak často závisí na tom, zda konkrétní firma nebo její klientela mají ke golfu vztah. „Naštěstí mám partnery, kteří mě podporují a věří mi,“ dodává.Kolik stojí sezóna na Ladies European Tour? Podle Melichové se může vejít do půl milionu korun, pokud si hráčka vše zařizuje sama a jede ve velmi úsporném režimu. Ale pokud to má být profesionální výkon na špičkové úrovni, s týmem a plnou přípravou, náklady se rychle šplhají přes 1,5 až 2 miliony korun ročně. „Když chci mít kolem sebe tým lidí, který mi pomáhá nejen nosit hole, ale i strategicky, je to úplně jiná liga,“ říká golfistka.
-
V této roční době, kdy se udílejí literární ceny, by se mohlo zdát, že si literatura dál udržuje společenskou relevanci. Do jejího světa ale prší Jobovy zvěsti – knižní trh se potýká s potížemi, podle průzkumů klesá schopnost publika zvládnout čtení delšího textu, spisovatele má nahradit umělá inteligence. V českém prostředí k tomu lze přičíst obvyklé stížnosti na kulturní politiku státu. Když kolega Jiří Peňás v Týdeníku Echo recenzoval nový román Jiřího Hájíčka Drak na polní cestě, jehož tématem je zánik světa českého venkova, uzavřel svůj text povzdechem, že podobný osud jako českou vesnici asi čeká i literaturu. Má literatura budoucnost? A jaká je její česká současnost? Také o tom se redaktor Týdeníku Echo a příležitostný literát Ondřej Štindl bavil se spisovatelem Davidem Zábranským, jehož deníkový román Jů a Hele loni vzbudil značný ohlas, spisovatelkou Veronikou Bendovou, jež po dvou románech loni vydala povídkovou knihu Konec sezóny na koupališti Úštěk a spisovatelkou Petru Hůlovou, jejíž zatím poslední román Nejvyšší karta vyšel v roce 2023.
-
V nejnovější epizodě podcastu Men’s Factor hostila dvojice moderátorů Hynek Čermák a Josef Toman advokátku Denisu Kartusovou, specialistku na rodinné a trestní právo. Mluvilo se o sebeobraně, obětech i složitých případech, kdy spravedlnost přichází pozdě, nebo vůbec.„Psychické násilí je podle mě horší než fyzické. Zlomí vás zevnitř,“ říká advokátka. Pachatelé často jednají promyšleně, systematicky a cíleně. Oběti postupně ztrácí sebevědomí, sociální kontakty i schopnost vnímat realitu „Bagatelizují to. I oběti samy. Často mi řeknou: ‚To nebylo nic,‘“ dodává Kartusová. „Právo chrání i lidi, kteří nechtějí být chráněni," říká advokátka a dodává, že oběti se často vrací k pachatelům, protože jsou na nich závislé emocionálně, ekonomicky nebo skrz děti. Některé dokonce nevědí, že se nacházejí v násilném vztahu. O to důležitější je role advokátů, psychologů a organizací, které umí pomoct.„Dnes máme desítky organizací, které obětem pomáhají právně, psychologicky i materiálně. Mají nárok na advokáta i psychologa zdarma,“ říká Kartusová. Zároveň ale přiznává, že systém je přetížený a vyšetřování často trvá příliš dlouho. „Někdy ještě ani nezačne trestní stíhání, a my už víme, že to dítě je v ohrožení.“
- Visa fler
