Avsnitt
-
V úterý 21. května zahájilo Rusko první etapu vojenského cvičení, jehož účelem je praktické rozpracování otázek přípravy a použití nestrategických jaderných zbraní. Formulace patří ruskému ministerstvu obrany. Dále uvedlo, že cvičení se provádí jako odpověď na provokační prohlášení úředních osob ze západních států a je zaměřeno na udržení připravenosti reagovat a na zajištění suverenity země.
-
Po atentátu na slovenského premiéra Roberta Fica pokládám za důležité rozebrat české reakce. Na politické scéně znějí výzvy k mírnění vášní. To je jediné možné přání pro rozumné lidi. Některá vyjádření na tomto poli však naznačují, že stačí, jak se říká, „dát balón na zem“, a bude líp. To ovšem považuji za nereálné naděje.
-
Saknas det avsnitt?
-
Mnozí lidé mají tendenci zahrnovat všechny současné občany Ruské federace, kteří emigrovali a žijí mimo jiné i v Česku, do stejné kategorie skrytých či otevřených příznivců Putinova režimu. Jde však ve skutečnosti o odlišné a navzájem nepřátelské skupiny.
-
Vítězem osmašedesátého ročníku soutěže Eurovision Song Contest, který skončil sobotním finálovým večerem ve švédském Malmö, se stal švýcarský zpěvák Nemo. Nejsem cílová skupina této soutěže a nedíval bych se na finále, kdyby nešlo o politiku víc než o umění.
-
„Nazdar, soudruzi!“ – „Zdar, soudruhu ministře obrany!“ „Soudruhu nejvyšší veliteli!“ Zaznělo to ve čtvrtek 9. května na Rudém náměstí, kde probíhala vojenská přehlídka ruských ozbrojených sil za účasti soudruha nejvyššího velitele Vladimira Putina. Tak se musí oslovovat příslušníci ruských ozbrojených složek.
-
Prezident Petr Pavel napsal: „Předvolební výroky Andreje Babiše podněcující protiukrajinské nálady považuji za nevhodné, nefér a nebezpečné. Ale kampaň jeho oponentů, která z něj a hnutí ANO dělá zastánce ruských zájmů, je stejně nefér a stejně nebezpečná. Jedno ani druhé politickou kulturu v naší zemi nezlepší a důvěru občanů v politiky nezvýší.“
-
Spouštěčem pro tuto úvahu se stalo foto knihy v ruských sociálních sítích. Na obálce je děda s bílými vlasy a vousy, ale ve vojenské uniformě s velkým množstvím metálů a za ruce ho drží z jedné strany chlapeček a z druhé strany holčička. Název knihy je Besedy o válce. Encyklopedie pro nejmenší.
-
Sluníčko svítí, hejtři šílí. Život je fajn. Když je vaše práce chozením po aktivní sopce, je přirozené, že vás ta láva chce dostat. Ale o věčně se durdících hejtrech, ať už dobrovolnících, nebo placených silách pod jednotným velením psát nechci. Stačí zmínka.
-
Předem bych chtěl vysvětlit, proč je téma dnešního zamyšlení důležité i pro nás. Na první pohled se totiž může zdát, že stav ruské protiputinovské opozice je vysoce odborná záležitost. Tak tomu i bylo, leč v mírových dobách. Nyní by měla vědět i širší veřejnost, co lze od agresívního Ruska očekávat.
-
Slovo normalizace má na dlouhá léta výrazné zabarvení. Je to všeobecně přijímané označení historického období, které neodešlo do minulosti zcela. Jeho ducha budou v různých volbách vzývat příznivci řady českých stran a hnutí. Protože chtějí, aby svět byl normální. Normální ovšem po jejich.
-
Bojí se Vladimir Putin Julie Navalné? Na to se nedávno zeptal časopis Time samotné vdovy po Alexeji Navalném.
-
Napadlo mě, jak hluboce příbuzné jsou výroky Za komunistů bylo líp a Za Babiše bylo líp.
Někdy je dokonce pronášejí stejní jedinci. Náhoda? Nemyslím si, jak říkají ruští propagandističtí oblíbenci zmíněných jedinců. Dlouhá léta ze stejného směru, z východu přichází snaha o ovládnutí českého veřejného mínění za pomoci vzpomenutých jedinců. -
V lednu 1939 Josef Stalin ve speciálním šifrovaném telegramu adresovaném sovětským stranickým orgánům a tajné službě NKVD vyjádřil nespokojenost s tím, že se někteří činitelé snažili vyhýbat mučení jako metodě vyšetřování. „Použití fyzického působení v praxi NKVD bylo uvolněno počínaje rokem 1937 na základě povolení ÚV VKS(b),“ stálo v telegramu.
-
Karel Čapek nebyl žádný zahraniční hodnostář, který by se jal udělovat hraběcí rady. Byl to český spisovatel. Že ho někteří obyvatelé jeho vlastní země nakonec uštvali k smrti, to je fakt, který poznamenáme a zatím dáme stranou. Bude se ještě hodit.
-
Jeden z těchto dvou mužů žije a přednáší v Brně. Druhý žije a píše tu v Angli, tu ve Francii, tu ve Španělsku. Oba se těší úctě v ruské intelektuální komunitě. Oba nenávidí Putinův režim. Oba je Putinův režim nenávidí. Prohlásil je za cizí agenty a jednoho z nich navíc za extremistu a teroristu. Za to, že píše knihy a články.
-
Poslouchám knihu Pavla Kosatíka Slovenské století. Je to úchvatné a zároveň trýznivé vyprávění. Zvláště se to týká období společného státu před druhou světovou válkou. Bije do očí, jak se mnohé rysy tehdejší situace podobají dnešku.
-
Teroristický útok v Moskvě nakonec využil Vladimir Putin k ještě většímu utahování šroubů v domácí politice. Bez důkazů označil za viníky teroru USA a NATO, které podle jeho představ využily Ukrajinu, která zas zorganizovala islamisty.
-
Masakr v moskevském Krokus Centru vzkřísil emoce spojené se zlem. Vraždění prováděné islámskými radikály má pro nás démonické zbarvení. Svádí to k tomu, aby člověk příšerné zlo zaškatulkoval jako něco mimo náš civilizační okruh. Byl by to ale postoj hodný pana Povondry z Války s mloky.
-
V poledne v neděli 17. března vzplál na Můstku v Praze Putin. Nebyl to ruský prezident, jen jeho maska. Asi stovka ruských občanů, kteří Putina nesnáší, však i tento rituál doprovodila potleskem.
-
Odříkaného chleba největší krajíc. Francouzský prezident Emmanuel Macron tak dlouho volal Vladimiru Putinovi, že ho absence vstřícnosti z Kremlu přestala bavit. A pro leckoho nečekaně se stal tvůrcem nového přístupu k agresivnímu ruskému státu, který se cítil pevný v kramflecích.
- Visa fler