Avsnitt
-
CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 67 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR
Stejně jako na moři, ve vzduchu nebo na zemi je i na informačním bojišti nutná schopnost útočit, bránit se a získávat informace, říká plukovník Ivo Zelinka, někdejší výsadkář a účastník misí v Afghánistánu, dnes velitel Skupiny kybernetických sil a informačních operací. V praxi to znamená, že členové jeho útvaru neustále monitorují potenciálně nebezpečné informace, jejichž závažnost vyhodnocují a na základě toho přistupují k takzvanému prebunkingu nebo debunkingu. V tom prvním případě upozorňují, co pravděpodobně zasáhne informační prostor, jako tomu bylo u masakru v obchodním centru Krokus na předměstí Moskvy, u kterého bylo od první chvíle jasné, že z něj Rusové obviní Ukrajince, byť se k teroristickému útoku přihlásil Islámský stát. Včasné varování před šířením takových zpráv je relativně efektivní strategií, limity jsou v její omezené trvanlivosti, funguje dva až tři měsíce. Horší je jejich vyvracení, tedy zmiňovaný debunking, protože lidská psychika reaguje na prvotní sdělení. Navíc přibližně 4 % Čechů jsou chronicky proruská, dalších 11 % k tomu má dost blízko, nejpočetnější je šedý střed a na opačném protipólu stojí atlantisté. V rámci strategické komunikace přistupuje Zelinkova jednotka ke všem vyjmenovaným jako k třídění raněných na bitevním poli. Ti, kteří spadají do první kategorie, zranění přežijí bez ohledu na to, jestli se jim budou věnovat, nebo ne. V druhé naopak nepřežije nikdo, kdyby udělali bůhvíco. A pak jsou tu ti, u kterých bude adekvátní péče rozhodující. Nejvíc pozornosti je proto potřeba upřít na nerozhodnuté, váhající a znejistěné jedince, o což dlouhodobě a nepřetržitě usilují. Stejně jako zdravotníkům ani jim služba nikdy nekončí. Co je pro společnost extrémní hrozbou, čeho všeho jsou hackeři schopní, jak se provádí psychologické operace, v jakém stavu je česká armáda a daří se jí lákat do svých řad mladé nebo jaká mylná představa koluje o výsadkářích? I tom jsme mluvili.
-
CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 80 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR
Byl to očistec, hodnotí Marek Wollner uplynulé dva roky, kdy čelil nařčení ze sexuálního obtěžování a šikany, které ho stálo pozici šéfredaktora reportážní publicistiky veřejnoprávní televize. Stalo se tak po „vzájemné dohodě náročné pro obě strany“, jak ukončení dlouholeté spolupráce komentovala ve svém oficiálním vyjádření ČT s dovětkem, že se jedná o jednoho z nejlepších novinářů v zemi. Wollner k tomu dodává, že se mu v 57 letech zhroutil svět, a to tak fatálně, že poprvé v životě přemýšlel o sebevraždě a zvažoval způsob, jak to provést. Ví, že svou pravdu nikdy 100% neprokáže a nakonec to vždycky bude jeho tvrzení proti tvrzení druhé strany. Redakce Reportérů podle něj byla „normální skupina, žádná mravoučná nedělní škola“ a pro něj samotného nebyly vulgární výrazy a vtipy žádné tabu. Připouští, že byl na redaktory a redaktorky tvrdý. Odpověď na to, co se mu vlastně stalo, hledá v knize Reportér na odstřel. Odmítá, že v ní pere špinavé prádlo, nebo dehonestuje bývalé kolegy. Obavu, že to z jejích stránek nejen generální ředitel ČT Jan Souček vyčte a dostojí své pohrůžce zveřejnit vyšetřovací protokol celé kauzy, nemá. Vlastně se na to těší. Při psaní svého autobiografického románu totiž prý zjistil, že klíčoví svědci mají velice blízko právě k novému šéfovi veřejnoprávní televize. V rozhovoru se k němu vrací opakovaně. Ale vrací se taky v souvislosti se svým koncem taky k Andreji Babišovi. Na jaké další shody okolností narazil, co považuje za velkou chybu bývalého generálního ředitele ČT Petra Dvořáka, proč donedávna četl Babišovy papírové noviny nebo co mu řekl psychiatr Radkin Honzák? Poslechněte si sami.
-
Saknas det avsnitt?
-
CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 82 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR
„Fascinuje mě, že se v roce 2024 bavíme o tom, jestli jsou naše mozky ovlivnitelné a média utvářejí náš pohled na svět,“ netají se programátor a publicista Josef Holý svým údivem nad společenskou diskuzí o faktu, který ve svůj prospěch zneužili nacističtí i komunističtí vůdci a lidstvo za něj zaplatilo stovkami milionů životů. Přestože 20. století je prakticky historií propagandy, která se utrhla ze řetězu, nepoučili jsme se. Informace o světě kolem nás, politice, krizích, kauzách i válkách získává stále větší část populace z informačních platforem, které nejsou neutrální a které s nálepkou start-upu dlouho zůstávaly neregulované, ačkoli dávno generovaly multimiliardové zisky. Jejich cílem přitom není suplovat debatu ve veřejném prostoru, prioritou jsou jejich obchodní zájmy nebo hůř ty mocenské, což je slovy Holého případ někdejšího Twitteru, dnešní sociální sítě X. Nejvíc nesmyslnou akvizici v byznysové historii, na kterou si Elon Musk půjčil 44 miliard, si podle něj jinak než jako investici do čistě propagandistického nástroje, který má dostat Donalda Truma zpátky k moci, vysvětlit prostě nejde. Buď, jak buď, jedno je všem aplikacím společné, vzhledem počínaje a vyhodnocováním informací konče usilují o naši pozornost, a to dějinami prověřeným způsobem – s využitím emocí, protože právě ty vyvolávají reakce. V sázce je přitom dost možná mnohem víc než jen čas promarněný scrollováním záplavou emotivních příspěvků. V čem spočívá skutečné nebezpečí TikToku, proč není na místě se smát exministryním Schillerové a Dostálové, je regulace cestou k ochraně uživatelů nebo ohrožení svobody slova a co byl obrovský produktový omyl? I to jsme probrali v rozhovoru s Josefem Holým, o který jste si psali, a já jsem moc rád, že jsem ho pro vás mohl natočit.
-
CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 57 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR
Co je v civilizovaných zemích normální, u nás není, pozastavuje se Vlastislav Bříza mladší nad českým přístupem k obraně vlasti. Zatímco pro naše polské sousedy je to otázka osobní cti a prestiže, v Česku je vlastenectví prázdný pojem, téměř synonymum nacionalismu nebo urážky. Na přímou otázku, jestli by sám v případě nutnosti narukoval a riskoval vlastní život, odpovídá bez zaváhání. Podle odborníka na mezinárodní vztahy z Katedry mezinárodních vztahů Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy máme za co bojovat a měli jsme už v roce 1938. Ani v nejmenším mu přitom nejde o krveprolití, stejně jako ti, kteří volají po míru, chce ho i on, ale aniž by musel rezignovat na čest. A to je momentálně nemožné, protože Rusko je ochotno vyjednávat, pouze když ztratí převahu a je k tomu donuceno. V současné situaci je Bříza přesvědčen, že by přistoupilo jedině na faktickou kapitulaci Ukrajiny. Věřit Vladimiru Putinovi, že by se s ní spokojil, přitom nelze. Ruská hrozba přitom není otázkou následujících pár let, ale generací. Invaze na Ukrajinu se totiž nezapsala jen do historie, ale i do ruských školních osnov. Ty v souladu s kremelským režimem děti učí, že jejich největším nepřítelem jsou státy NATO nebo že druhou světovou válku vyprovokovalo Polsko. V největší zemi světa tak vyrůstá generace, která bude bytostně nenávidět Západ. Proč nemůže být Severoatlantická aliance nikdy poražena, kdy ruský prezident zacouval, kdo je válečný štváč nebo jakou pozitivní roli může sehrát bývalý a možná budoucí prezident Trump? Nejen odpovědi na tyhle otázky zaznívají v dalším z mých rozhovorů s Vlastislavem Břízou, kterého jste si tak oblíbili a kterého jsem proto po čase zase pozval.
-
CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 72 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR
Za svoji knihu Svědectví o životě v KLDR získala ocenění Magnesia Litera, psaní pro ni ale není ničím, čím by podmiňovala svou existenci. Spíš naopak, když nepíše, je jí dobře. Citově nezahořela ani pro studium koreanistiky, přestože je první Češkou, které po Sametové revoluci povolil Kimův režim studovat na univerzitě v Pchjongjangu, a jedinou ženou na světě, kterou tam pustil dvakrát. Zpětně se tomu dost diví, protože než poznala severokorejský výslech, vysloveně dráždila soudruhy bosou nohou a v bláhovém přesvědčení, že s pasem demokratické země se jí nemůže nic stát, porušovala kdeco. Pak už byla mnohem opatrnější a dnes by ji tenhle propagandistický výlet za hranice jedné z nejuzavřenějších zemí světa pravděpodobně vyšel na 10 až 15 let vězení, protože to, co dělá, definuje severokorejský zákoník jako špionáž. Než se stala nepohodlnou, přála si být japanoložkou, na obor se ale nedostala. Taky nechtěla nová a větší prsa, ale rozsáhlý nádor se jí o ně postaral a ona se dva roky vyrovnávala s posttraumatickým syndromem označovaným jako Frankenstein body. A stejně neplánované bylo i její mateřství, ke kterému ji přemluvil expřítel, aby jí během těhotenství posílal zprávy, že jí vyřízne dítě z břicha, a šest let se s ní soudil o alimenty, zatímco se stala milující matkou samoživitelkou. Nejen to je Nina Špitálníková, která toho o sobě i o životě v Severní Koreji prozrazuje daleko víc. Třeba příznačnou historku o tom, jak se Kim Čong-un snaží navázat na kult osobnosti svého dědy Kim Ir-sena a ve svém nedávném proslovu vyzýval ženy, aby víc rodily, což ho přivedlo až k slzám nad prázdnými dělohami soudružek. Problém byl v tom, že v auditoriu byly soudružky 60+, jejichž dělohy už naplněny rozhodně nebudou, takže si všichni akorát svorně pobrečeli. Ne všechny historky a svědectví jsou ale takhle komické. Ostatně poslechněte si sami.
-
CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 59 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR
Hlavní věc je mít čas na odpočinek, odpovídá psycholožka Roksana Táborská na otázku, jak se vyrovnat s těžkostmi doby i těmi vlastními. Přestože to zní jednoduše, často se ve své praxi setkává s tím, že mnozí nevědí, jak se s takovým doporučením popasovat. Nejde přitom o žádné sofistikované meditace, úplně stačí se na chvíli zastavit, zaměřit na své pocity a vědomě dobíjet baterky – spánkem, chůzí nebo jinou fyzickou aktivitou, pobytem v přírodě, relaxací, rozhovorem s blízkým člověkem, to je individuální. Právě dostatek zdrojů, i když to zní jako klišé, je klíčový při zvládání náročných situací, které přirozeně přichází. Není možné se jenom vydávat a jet pouze na výkon, je potřeba to vyvážit. Člověk není bezedný kelímek, je sice schopný posouvat své limity a nezřídka je v téhle iluzi utvrzován, z dlouhodobého hlediska to ale nic dobrého nepřináší. Není přitom výjimkou, že si lidé myslí, že cítit se špatně je normální. Není, je to první známka, že něco není v pořádku. Duševní zdraví není samozřejmostí, je potřeba o něj pečovat stejně jako o to fyzické. Nutně to přitom neznamená, že by každý potřeboval terapii. Ta může být v případě nevhodně zvoleného kontaktu dokonce nebezpečná. Jasným radám a 100% návodům na život, jakkoli jsou úlevné, radí Táborská se spíš vyhýbat, od odborníků nezaznívají. Čím dalším podpořit psychiku a snížit stres, která skupina obyvatel je z hlediska sebevražd nejrizikovější, proč se víc než polovina mladých lidí necítí dobře nebo v jakém životní období nejčastěji propuká duševní onemocnění? I tom jsem mluvil s letošní držitelkou ocenění 30 pod 30 magazínu Forbes.
-
CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 53 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR
Jsem asociál, říká o sobě fotograf Stanislav Krupař s tím, že jeho životní dráha bohužel není rovnoběžkou, ale jde úplně na štorc skoro vůči všemu. Ani neví, jestli je mu v tom dobře, zkrátka to jinak neumí. Polovinu dospělého života díky, nebo kvůli tomu, záleží na úhlu pohledu, strávil v Rusku, hlavně na Sibiři. To, co měl na největší zemi světa rád, se mu s vypuknutím války úplně uzavřelo a odcizilo a asi už to tak zůstane. Vízum mu sice vyprší až v září, a tak si pohrává s myšlenkou, že by se do Tuvy ještě jednou podíval a s místními se rozloučil, ale děsí ho představa, že mu FSB podstrčí nějaké drogy nebo cokoli jiného, protože si potřebuje vyřídit účty s českými politiky, což by se reálně mohlo stát. Režim ho dobře zná a nástupci KGB jsou králi celé federace. Doteď nerozumí tomu, proč Putin před dvěma lety konflikt takovým způsobem vyhrotil, když Ukrajina byla v mizerném stavu, její bývalý prezident Porošenko byl stíhaný za vlastizradu a ten úřadující, Zelenskyj, měl 25% podporu. Zatímco ruské hlavě státu tehdy vycházelo všechno, a kdyby počkal, mohl svého dosáhnout mnohem elegantněji. Nejenže by schramstnul Ukrajinu celou a bez boje, ještě by si totální závislostí na ruském plynu podmanil Evropu. Krupař nikdy nezapomene na ráno, kdy se 24. února 2022 probudil v Avdijivce, pouhé tři kilometry vzdálené od ruských pozic. Od té doby se na ukrajinském území necítí bezpečně nikde. Pro Ukrajince jsou důsledky války logicky ještě fatálnější. Žijí ze dne na den, nikdo neplánuje. O tom, že bylo lepší se vzdát, nikoho mluvit neslyšel, pravdou ale je, že vojákům síly i energie bojovat dochází. Většina nejlepších už padla. O životě mužů, kteří šli dobrovolně bránit svoji vlast, nezřídka rozhodují velitelé se sovětskými manýry, pro které je mnohdy důležitější, jestli se vrátil z akce kulomet než člověk. A ruská výroba dronů zatím jede naplno… Kde v tom všem zůstává malé lidské štěstí, co je základním předpokladem pro přežití nebo jaké je to mít přátele mezi Tuvinci, kteří mají pověst chirurgů bez diplomu, si poslechněte v celém rozhovoru.
-
CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 54 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR
Role sadistického sériového vraha a kanibala Hojera byla pro Petra Uhlíka kýženým oceněním jeho herecké práce, ale taky mimořádně náročnou psychickou a fyzickou zkouškou, která se podepsala na jeho zdraví i vztahu. Že balancuje na hraně, zjistil až zpětně. Během natáčení jednoho z nejlépe hodnocených seriálů posledních let Metoda Markovič byl postavou natolik pohlcený, že nebral v potaz obavy své ženy, ani varovné signály svého těla. Neuvědomoval si je, chtěl do toho dát 100 %. To první se projevilo nedorozuměním a paralýzou partnerského soužití, to druhé sžíravými pocity z vlastního fyzična, které byly důsledkem extrémního hladovění a následného přejídání. Po něm přicházely výčitky, nadměrné užívání tablet na odvodňování a neustálé pozorování se v zrcadle. Rozjetou poruchu příjmu potravy zastavila další práce, proto se zdráhá říkat, že ji dokázal utnout. Svoje pochybnosti a pochybení nezastírá, věří, že otevřenost je cestou, jak nebýt kompromitován. Není pak čím. V jednu chvíli se svěřil i s tím, že mu v den rozhovoru umřela babička. A tak jsme mluvili o smrti jeho blízkých a způsobu, jakým se s ní vyrovnává, o hledání sebe sama a jistotách, na které občas zapomíná, nebo touze přestěhovat se do Sudet a živit se vlastníma rukama. Jakkoli tíživě to možná zní, nejednou jsme se zasmáli. Ostatně poslechněte si sami.
-
CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 61 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR
Žasnu nad tím, co Slováci dělají před volebními urnami, říká sociolog Fedor Gál s tím, že jeho krajané jsou hodní, ale taky hloupí a naštvaní. Projevem jejich hlouposti je masový příklon k sebevražedným politickým, ideologickým, náboženským nebo osobním strategiím, které jim neprospějí dnes, ani zítra. Naštvaný je každý na něco jiného, pro téměř polovinu obyvatel Slovenska jsou slova jako liberál, intelektuál nebo demokracie sprostá. Společnost jako kdyby se pořád chvěla v jakési křeči. Netají se proto tím, že v Česku se mu žije mnohem líp. Čechy považuje za sofistikovanější, méně emotivní a schopnější citlivěji pracovat s vlastní racionalitou. Elity nicméně selhaly v obou zemích. Totálně se vykašlaly na bezprostřední kontakt s lidmi za hranicemi Prahy i Bratislavy, neznají prostředí, ve kterém žijí, ani jejich každodenní starosti. Kdyby chtěl být patetický, tak řekne, že svoboda má smysl jen tehdy, když jde ruku v ruce s odpovědností. Tomu, že řešením je dialog, přestává věřit, ale člověk se o něj musí snažit i v těch nejbeznadějnějších situacích. Ve chvíli, kdy narazí, je potřeba se začít bránit. Až tahle nutnost nastane, skuteční lídři se podle něj objeví. Listopad 1989 je toho důkazem. Jakým způsobem ho v životě ovlivnil antisemitismus, komu přičítá vinu za to, že se Slovensko nedokázalo vyrovnat se svou minulostí, co způsobí válka na Ukrajině, co se začátkem 90. let naučil o kampaních a čeho se bojí? I o tom jsme s Fedorem Gálem mluvili.
-
CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 68 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR
Nutíme Ukrajinu bojovat s jednou rukou za zády, říká bezpečnostní analytik Martin Svárovský s tím, že Severoatlantická aliance nebo USA by se na jejím místě bez raket dlouhého doletu, po kterých napadená země už přes rok volá, do žádných akcí ani nepouštěly. Ona ale nemá jinou možnost. A co víc, scénáře dalšího vývoje války pro ni nejsou tak skeptické, jak je tuzemská i zahraniční média vykreslují. Rusko sice přešlo na válečnou ekonomiku, ale třeba produkce tanků nestačí krýt jejich ztráty. Jeho zbrojní výrobě přitom nechybí jen technologie, naráží mimo jiné na to, že neumí vyrobit kuličková ložiska. A tak pálí staré sovětské zásoby, které se tenčí, a na frontě jsou díky tomu k vidění různá vozidla včetně čínských golfových vozíků. Pravdou nicméně je, že ochota kremelského režimu posílat další a další lidi na smrt je pořád obrovská. I tak si ale Svárovský stojí za tím, že pokud pomoc Západu nepoleví, Ukrajina vyhraje. Ostatně porážka Rusů s 18 % dobytého území je podle něj zřejmá už teď. A slabost projevil i samotný Putin, když po prezidentských volbách zaúkoloval ruskou tajnou službu FSB, aby potírala teroristy a extremisty a stupňující se napětí v neruských etnikách.
Jen pár hodin po našem rozhovoru došlo na předměstí Moskvy k jednomu z nejhorších útoků v zemi za poslední roky. K původnímu záznamu proto přikládám ještě doplňující komentář Martina Svárovského k aktuálnímu dění: „Islamistická stopa útoku u Moskvy je vysoce pravděpodobná, byť v tuto chvíli ještě nevíme, kdo byl jeho objednavatelem. Stopa může vést jak do Sýrie, tak do Střední Asie nebo Afriky. V každém případě má útok a jeho nezvládnutí ze strany ruských bezpečnostních jednotek destabilizující potenciál pro ruský režim. Mizí pocit bezpečí obyvatel centrálního Ruska, na kterém Putin vystavěl svou politickou kariéru. Způsob reakce (tvrdá odvetná opatření) může posílit už tak přítomné odstředivé tendence neruského obyvatelstva Ruské federace, o kterých jsme ve videu také mluvili.”
-
CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 57 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR
Umění by mělo být angažované, myslí si zpěvák a herec Tomáš Klus a v souladu se svým přesvědčením otevřeně poukazuje na humanitární katastrofu, ke které dochází v Pásmu Gazy. Záběry tamních obyvatel, kteří živoří v nelidský podmínkách, mu trhají srdce a představa, že by jim mlčky přihlížel, nebo je dokonce přehlížel, je pro něj nepřijatelná. Že je Hamás teroristická organizace přitom nezpochybňuje ani v nejmenším, stejně jako nechce relativizovat nutnost řešit příčiny dlouhodobého napětí v regionu. Jde mu o to, aby se pozornost tuzemské politické reprezentace i médií upřela na ten aktuálně nejpalčivější problém a Palestinci přestali být dehumanizováni. Blokace humanitární pomoci podle něj není řešením, ale prakticky etnickou čistku. Pakliže tohle budeme tolerovat, tak pánbůh s námi, milé lidstvo, varuje. Zastává názor, že naší prioritou by měl být soucit a vědomí toho, že každý člověk, který probudí zájem o společenské dění a lidská práva a začne se o to intenzivně zajímat, může reálně změnit svět. Bez ohledu na to, že za své postoje čelí dosud největší vlně nenávisti a hysterie ve své kariéře, vnitřně je přesvědčený, že dělá dobře. Kdyby se chtěl „jen“ zviditelnit, tak tohle by byla poslední možnost, kterou by si vybral. Co pro něj znamená popularita? Jak reaguje na tweet podnikatele a filantropa Jana Dobrovského, že je „dobroser, který je součástí zla“, nebo co si řekl na kafi s Jakubem Železným? A jak se vůbec cítí? I na to jsem se v emotivním rozhovoru Tomáše Kluse ptal.
-
CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 60 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR
Životem režiséra Radima Špačka se prolíná hned několik paradoxů. Zatímco jeho otec Ladislav je ztělesněním distingovanosti a společenské etikety, on se zamiloval do Indie, tamního mumraje a za nejlepší město na světě považuje Bombaj. Jinak jsou si ale podle jeho slov s tátou podobnější víc, než jsou si ochotní přiznat. Svůj celovečerní debut Mladí muži poznávají svět natočil během přerušeného studia FAMU a byl za něj nominovaný na hlavní cenu Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech. Až po něm uvedl první studentský snímek, za který si pro změnu vysloužil Plyšového lva udělovaného kritiky nejhoršímu filmu roku. Nutno podotknout, že v roce 2010 získal i toho křišťálového za drama Pouta. Taky mu manželství vždycky přišlo jako církevní vynález, který vznikl, aby lidi kontroloval a ovládal, a pravděpodobně by o něj nestál, ani kdyby byl heterosexuál. Manželství pro všechny ale podporuje. Dělá to s přesvědčením, že je to dobře i pro konzervativní lidi. Nemůžou přece žít ve lži nebo v iluzi toho, že tu žádní gayové nejsou. Říkal jsem si, že už jen kvůli tomu všemu stojí za to vás s ním seznámit. Radim navíc mluvil i o tom, jak na misích v Afghánistánu pochopil, že v některých chvílích není možné být pacifistou, o uměleckém ztvárnění příběhu jednoho z nejznámějších českých sériových vrahů Viktora Kalivody, který bude k vidění v kinech od 25. dubna pod názvem Lesní vrah, nebo o tom, jak se vyrovnával se svou orientací on i jeho rodina. A vyjádřil se i k umlčené laureátce Českého lva Darie Kashcheevě a její tvorbě.
-
CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 55 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR
Než počet jeho sledujících na Instagramu přesáhl 30 tisíc, odpovídal na každou zprávu. Dnes jich má Marek Dvořák desetkrát tolik a přiznává, že reagovat všem už prostě není v lidských silách. Kromě influencera, kterým si v našem rozhovoru vůbec poprvé připustil, že je, je především lékařem urgentní medicíny a záchranářem. Profil na sociální síti si zakládal s tím, že chce informovat o tom, jak moc ho jeho práce baví. Že na něm radí, jak postupovat ve chvílích, kdy jde o život, bere jako přirozenou součást toho. Jasno má i v přístupu k placeným spolupracím. Nové nepřijímá, doteď jich 9 z 10 odmítal, a když už kývl, věnoval z každého reklamního příspěvku 10 tisíc na charitu. A taky by nepropagoval alkohol, ani za miliardu. Jeho matka s ním totiž měla velké problémy, a tak stejně jako řada lidí s takovou anamnézou nemá k pití racionální vztah. Ze dvou extrémů – abstinentů a těch, kteří „chlastají“ stejně jako jejich rodinní příslušníci, je rád, že se řadí do té první skupiny. V profesním životě by chtěl patřit mezi doktory, kteří když někam přijdou, tak jenom pozdraví a všichni vědí, že to bude dobrý. Řídí se přitom pravidlem, které nikdy neporušil a porušit nechce: pro každého pacienta dělá nejvíc, co jde, a je si jistý, že v danou situaci by nikdo neudělal víc. Co říká na zneužívání záchranky? Proč se záchranáři občas chovají jako „debilové“? Kdy zachránil první lidský život a může se z toho stát rutina? Nebo jaké jsou největší mýty v první pomoci? I tom jsme spolu mluvili.
-
CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 51 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR
Fico není Slovensko, Fico nejsou Slováci a budu rád, když nás tak budete brát, říká bratislavský primátor a architekt Matúš Vallo. Zastánci demokracie se podle něj dopustili základní chyby, když podlehli přesvědčení, že ji po roce 1989 vybojovali navždy. Přitom ve skutečnosti je třeba o ni bojovat skoro každý den, každý svou prací a konkrétními činy. Navzdory tomu, že teď jeho zemi hrozí ovládnutí veřejnoprávních médií, všemožných kontrolních funkcí státu, policie a jde diplomatickou cestou vedoucí k izolaci od Evropské unie, chce být optimistou. Ostatně těžké časy Slováci už zažili. Fakt, že se Robert Fico stal znovu premiérem, je bolestivý, ale vrátil se do čela jiné společnosti, než na kterou byl zvyklý. A Vallo pevně věří, že ta se nenávisti a nesmyslům, které živí, dokáže ubránit. Vzdát se odmítá i své vize, že z Bratislavy udělá současné evropské město s kvalitním veřejným prostorem, byť si kvůli tomu vysloužil nálepku zlého městského liberála a někdy musí dělat nepopulární rozhodnutí, jejichž správnost ukáže až čas. Už od svých studií na Kolumbijské univerzitě je ale přesvědčený, že právě veřejný prostor ovlivňuje to, jak se lidé cítí a v důsledku toho také chovají k sobě navzájem. A on má v popisu práce zlepšovat lidem život a chce v tom pokračovat. Jak hodnotí blížící se prezidentské volby na Slovensku a jejich favority? Jak je možné jednou lavičkou ovlivnit česko-slovenské vztahy? Proč jsou ve městech důležité cyklostezky? Nebo co by změnil v Praze? I to jsme probrali s Matúšem Vallo.
-
CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 52 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR
S Janem Bendigem jsme se domlouvali na rozhovoru v posledních měsících několikrát a vždycky do toho něco přišlo. Nejdřív kniha Roma boy, která vzbudila mimořádný zájem médií. Zpěvák v ní popisuje svou cestu z romského ghetta před zraky více než třech milionů diváků, kteří v roce 2009 sledovali hudební show Česko Slovenská SuperStar a poslali tehdy šestnáctiletému soutěžícímu tolik hlasů, že se stal druhým nejúspěšnějším Čechem soutěže (lepší už byl jenom Martin Chodúr – poznámka pro pamětníky). Pak incident s moukou, kterou ho při příchodu na slavnostní vyhlášení ankety Český slavík zasypal neznámý muž a který z Bendiga udělal oběť potenciálního rasistického útoku. Z té se před pár týdny stal na základě vyjádření kriminalistů z odboru extremismu a terorismu, kteří napadení označili za zinscenované, spolupachatel a vlnu solidarity vystřídala tsunami nenávisti. Samotného mě proto zajímalo, kdo přijde do studia, jak zvládá čelit enormnímu náporu emocí a čím chce prokázat svou nevinu, na které trvá. Odpověď nechávám na vás.
-
CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 67 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR
Světovou snowboardcrossařku a olympijskou vítězku Evu Adamczykovou předchází pověst věčně usměvavé a prdlé pohodářky, což jí začalo být poslední dobou trochu nepříjemné. Optimismus je jí vlastní, což ale neznamená, že neumí být smutná, nepříjemná a naštvaná. Nebo že navzdory své hvězdné sportovní kariéře neprožívala období, kdy byla nešťastná a pochybovala o sobě. Po olympiádě v Soči, ze které se vrátila jako „zlatý poklad“, měla pocit, že si zničila život. S odstupem 10 let je smířlivější a, jak sama říká, dospělejší. Jakkoli to bylo „hustý“, nic z toho by nevrátila. Vyčítat si nechce ani to, že v době, kdy byl její táta nemocný, byla často pryč. Na závodech byla i v den, kdy umřel. Mohla zůstat, ale přání držet ho za ruku předtím, než naposled vydechne, by se jí asi stejně nevyplnilo. Uvědomila si, že je to velká vzácnost a podaří se to málokomu. Skoro to stihla s mámou. Ta odešla rychle. Tak rychle, že si po smrti Evina otce, o kterého roky pečovala, nestihla ani odpočinout, natož jet na Aljašku, kam se chtěla podívat. To mrzí Evu nejvíc. A taky to, že na ni v pubertě byla drzá. Když to říká, nebrečí. Se ségrou si občas dělají srandu, že mají srdce z kamene. Podle mě ho mají na pravém místě, což zachycuje nejen tenhle rozhovor, ale taky dokument Efka: Nejrychlejší holka ve vesmíru, na který jsem se v rámci přípravy podíval. My jsme kromě toho mluvili taky o víře, StarDance, terapiích nebo otázce mateřství.
-
CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 66 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR
České zdravotnictví je jako dobře trénovaný maratonský běžec, který má cílovou pásku téměř nadohled, myslí si lékař Tomáš Hauer. Zdánlivě dobrou zprávu vzápětí upřesňuje s tím, že jde o závodníka na pokraji zhroucení, který sotva klopýtá. Jinými slovy stojí systém na dobrých základech, ale dva ze základních stavebních kamenů se teď bortí. Katastrofální je personální situace i nedostatek financí ve veřejném zdravotním pojištění. Požadavky na stále lepší služby dostupné všem a vyšší platy ve zdravotnických i nezdravotnických profesích rostou, ale brát už není kde. V horizontu deseti let tak budou některé odbornosti prakticky nedostupné. Problém je podle něj v tom, že mentálně žijeme v socialismu. Neumíme rozlišit špatnou medicínu od dobré, a tu ohodnotit, a za standardní péči platíme poměrově míň, současně za specializovanou léčbu čím dál víc, což je objektivně neudržitelné a potenciální pád Vojenské zdravotní pojišťovny je toho důkazem. Vykrmili jsme si zlaté prase, které když začne kvičet hlady, tak mu zatím každá vláda přisypala, aby udržela sociální smír. To ale není řešení. Co jím je? Měli by být pacienti spoluzodpovědní za své zdraví, a jakou roli v tom hraje negativní motivace? Máme moc nemocnic? Ztrácí medicína svou prestiž? Kdy si volat záchranku? A co ho na jeho práci pořád baví? Na tyto a další otázky mi odpovídal Tomáš Hauer a servítky si přitom rozhodně nebral.
-
CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 53 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR
Herce a frontmana kapely Mig 21 Jiřího Macháčka předchází pověst baviče, a tak mě zajímalo, jestli je pořád takový šoumen, jak se o něm říká. Bezelstně odpovídá, že neví. Rozhodně se ale pořád snaží bavit sebe, protože věří, že teprve když se člověk dokáže zasmát sám, může rozesmát i ostatní. Nezřídka mu přitom cukají koutky nad vlastní neschopností. Nebrat se vážně pokládá za jediné možné východisko z naší existence. Když zvážní, připouští, že ho napadá, jestli celé lidské pokolení není jen nepovedený experiment, protože oproti jiným formám života dokážeme být až nečekaně krutí. V dějinách bylo sice pár světlých chvil, ale nejen válka na Ukrajině je jasnou ukázkou toho, že ač lidi, chováme se nelidsky. Sledovat síly ohrožující lidskoprávní a demokratické hodnoty a upozorňovat na ně považuje za občanskou povinnost. Handlovat při tom s počty fanoušků odmítá. Radši o některé z nich přijde, než by se tajil svými postoji a zpronevěřil sám sobě. Slevovat ze svých přesvědčení nemusel ani v herectví, byť bylo pár případů, které ho utvrdily v tom, co dělat nechce. V první seriálové roli je tak k vidění až nyní. Čím ho oslovilo právě osmidílné To se vysvětlí, soudruzi!, které od neděle 3. března vysílá Česká televize? Bude teď hrát i v dalších seriálech? Jak ne/snadné je žít s jednou kapelou čtvrtstoletí? A s jednou ženou? Nebo co bylo donedávna v troubě? To všechno prozrazuje Jiří Macháček v jednom z mála rozhovorů, na které kývl.
-
CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 48 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR
Protože jste si o to psali, sešli jsme se po čase ve studii znovu se šéfredaktorem magazínu Moviezone a taky scenáristou Petrem Cífkou a natočili pro vás bonusový filmový speciál. O čem budeme mluvit, bylo přitom doslova nad slunce jasné. Naší pozornosti nemohl uniknout jeden z nejočekávanějších snímků letošního roku – Duna. Zatímco Petr v druhé části filmové adaptace kultovního sci-fi románu nachází hodně divácké rozkoše, můj zážitek ovlivnila znalost knižní předlohy. Mám ji hodně rád a měl jsem proto hodně velká očekávání, která s sebou přinesla i zklamání, jak už to tak bývá. Shodli jsme se ale na tom, že podívaná je to pořád nádherná a mimořádně skvěle obsazené. V čem jsme jednotní nebyli, jsou naše názory na další hollywoodský blockbuster, kterým je Oppenheimer. I k němu nebo k Barbie jsme se v souvislosti s blížícími Oscary vrátili. A bez povšimnutí jsme nenechali ani výroční ceny České filmové a televizní akademie, které budou rozdány v sobotu 9. března. Pokud vás zajímá, komu bychom dali Českého lva my, který superhrdina je na poli animovaného komiksu bezkonkurenčně nejlepší, nebo na jaké další novinky se letos v kinech těšíme, stiskněte „play“. A v komentářích nám napište, jaké filmy baví v kinech vás.
-
CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 59 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR
Říct o mně, že jsem antisemita, je jako říct o Miloši Zemanovi, že je abstinent, brání se Tomáš Halík nařčením z nepřátelství vůči židům, kterým čelí v souvislosti s Výzvou ke změně postoje české vlády ke krizi na Blízkém východě. Stanovisko kabinetu Petra Fialy pokládá za příliš jednostranné. Podle katolického kněze a filozofa je odpověď na krvavý útok Hamásu ze 7. října loňského roku nepřiměřená a teroristé jen dosáhli svého – udělali z Izraele druhého viníka. Definovat střet jako spor civilizace s barbarstvím nelze, 30 tisíc životů, které má na svědomí izraelská armáda, také překračuje hranice lidskosti. Nevinných umírá moc a jejich krev má na rukou nejen ten, kdo konflikt začal, ale i ten, kdo ho eskaluje. Obě znepřátelené strany se přitom budou muset přestat démonizovat a naučit se spolu žít. To platí i v případě války na Ukrajině, kde jde o zřetelnou genocidu a pokud Putin nebude zastaven, půjde ještě dál, kopíruje totiž Hitlerovu taktiku. Nebezpečí, že velké diktatury projdou dvířky demokracie, je stále přítomné. Kromě demokratických hodnot je proto potřeba rozvíjet kulturu práva a naslouchat hlasu menšiny, která se věnuje tomu těžkému úkolu přemýšlet a vidět věci z obou stran. Jinak to se světem dopadne špatně. Halík přitom nezastírá, že obavy má. Kde v dnešní době hledat to pozitivní? Jaký je rozdíl mezi optimismem a křesťanskou nadějí? Čemu chce věnovat „zbytek svých let“ a dosáhl v životě toho, co chtěl? Nebo kdy ho církev zklamala? O tom všem i mnohém dalším jsem mluvil s Tomášem Halíkem.
- Visa fler
