Avsnitt
-
Debatu mezi finalistkou detektivní reality show Zrádci Sarah Horákovou, odborníkem na publika nových médií Jakubem Mackem a scenáristou Robertem Poupátkem vede student žurnalistiky Jakub Kožíšek.
Formát reality shows už desítky let vysílají televize po celém světě a jsou diváckým fenoménem. Soutěžící, takzvaní herci neprofesionálové na jedné straně a sledující diváci na straně druhé. Formy se proměňují, ale obliba zůstává a překlápí se přes generace. Co je na reality shows tak fascinující? Opravdu jen touha exhibovat či skrytě nahlížet do životů jiných?
Vztahy mezi soutěžícími, emocemi nabité rozhovory, někdy kontroverzní až bizarní situace poutají k obrazovkám zvědavé diváky. Jak musí taková reality show vypadat? Jedná se opravdu o realitu? A jak moc ji mohou scenáristé ovlivnit?
Debata se odehrála na půdě Masarykovy univerzity v Brně. Zvuk Jerguš Čermák.
Proměňuje se poslední generace tvůrců jako taková, stejně jako tento podcast. Na začátek července připravujeme jeho novou a věříme lepší podobu. Chceme se mnohem více angažovat v podpoře nejmladší generace tvůrců tím, že budeme vybírat to nejlepší a tvůrcům nabídneme další úzkou spolupráci s dramaturgem a zvukovým mistrem, aby dílo rozkvetlo. Vždy záleží na detailu, propracovaném a dotaženém. Poslední generace přinese to nejzajímavější, co mladá audiotvorba nabízí. Bude to zejména dokumentární tvorba doplněná debatou s autorem a osobností, která má s tématem svou zkušenost. Ptát se bude dramaturg pořadu Jan Hanák.
Nejbližší nový díl seriálu Poslední generace uvede audiodokument Na hřebících, v němž mladá ukrajinská autorka Inesa Havryk tématizuje starobylou spirituální techniku, ale i její vzrůstající oblibu mezi Ukrajinci. Potřebuje snad člověk zažívající extrémní bolest v době válečné i duchovní cestu uchopující bolest takto fyzicky? Po dokumentu bude následovat debata jak s autorkou, tak s hlavním kaplanem Armády České republiky, plukovníkem Jaroslavem Kníchalem. Potvrdí nebo vyvrátí tyto úvahy kněz se zkušeností několika válečných misí?
Nesouhlasíte? Nemusíte. Jen poslouchejte. Ať víte.
-
Každý prošel základní školou, ale zdaleka ne každý zažil ze strany učitelů stejný přístup, stejnou míru pozornosti a důvěry. Jak se projevované sympatie či antipatie podepisují na osobnostech žáků?
Férový přístup učitelů základních škol patří ke klíčovým faktorům, které výrazně ovlivňují naše budoucí směřování a vnímání sebe sama. Proto vznikl audiodokument Pygmalion in the Classroom inspirovaný stejnojmenným experimentem provedeným v 60. letech 20. století v Kalifornii.
Efekt očekávání vedoucího k odpovídajícímu výsledku se Adéla Ryvolová, studentka druhého ročníku Ateliéru rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky na brněnské Janáčkově akademii múzických umění, pokusila otestovat i v dnešní době. Srovnala výpovědi svého kamaráda Honzy a jeho bývalé třídní učitelky ze základní školy. Do jaké míry na Honzu působil Pygmalion efekt? Co sám touží jakožto budoucí učitel předávat svým studentům?
Po dokumentu následuje rozhovor s autorkou (od 10:25). Ptá se dramaturgyně, dokumentaristka a pedagožka JAMU Tereza Reková. Zvuk Jerguš Čermák.
Touto epizodou končí seriál Poslední generace v této podobě, aby se mohla otevřít podoba nová. Věříme, že lepší. Chceme se mnohem více angažovat v podpoře nejmladší generace tvůrců tím, že budeme vybírat to nejlepší a tvůrcům nabídneme další úzkou spolupráci s dramaturgem a zvukovým mistrem, aby dílo rozkvetlo. Vždy záleží na detailu, propracovaném a dotaženém. Ze seriálu Poslední generace se stane měsíčník toho nejzajímavějšího, co mladá audiotvorba nabízí. Po dokumentu bude vždy následovat debata s autorem a osobností, která má s tématem svou zkušenost. Ptát se bude dramaturg pořadu Jan Hanák.
Nejbližší nový díl seriálu Poslední generace uvede audiodokument Na hřebících, v němž mladá ukrajinská autorka Inesa Havryk tématizuje starobylou spirituální techniku, ale i její vzrůstající oblibu mezi Ukrajinci. Potřebuje snad člověk zažívající extrémní bolest v době válečné i duchovní cestu uchopující bolest takto fyzicky? Po dokumentu bude následovat debata jak s autorkou, tak s hlavním kaplanem Armády České republiky, plukovníkem Jaroslavem Kníchalem. Potvrdí nebo vyvrátí tyto úvahy kněz se zkušeností několika válečných misí?
-
Saknas det avsnitt?
-
Znamená chataření únik od všedního přesyceného světa? Jak radostné či naopak otravné je zastřihávat každý keřík a zalévat všechno kvítí? Je to u nás tradičně oblíbená aktivita. Ale baví nás vůbec?
Jednoduchá otázka, na kterou ale může být odpověď pěkně složitá. Autorka dokumentu Michaela Randusová, studentka druhého ročníku Ateliéru rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky na brněnské Janáčkově akademii múzických umění, se vrací téměř každý víkend domů. Tedy domů.. Spíš na rodinnou chatu, kam se zpravidla rodina o víkendu uchyluje. Ale není to i tak krásné? Taková chatová idylka. Asi by to i bylo krásné, kdyby někteří z rodiny nechtěli trávit víkend i nějak jinak a někde jinde.
Následný rozhovor s autorkou (od 15:00) vede dramaturgyně, dokumentaristka a pedagožka JAMU Tereza Reková. Zvuk Jerguš Čermák.
-
Slam poetry. Neboli performativní žánr "stand-up" poezie, který krom dalšího určuje přímá interakce s publikem. Jedním z talentovaných slam poetristů je Václav Ponikelský alias Vašek z Aše.
Svým humorem dovede pobavit, ale také přivést k zamyšlení, třeba v textech "Čísla nelžou" nebo "Čekání". Autorský přednes v nahrávce protne dumání nad čajem společně s Michaelou Randusovou o Vaškově zkušenosti a přístupu k umělecké práci, ať už v divadle nebo právě v psaní.
Rozhlasový pořad "Čekáme v čajovně až čísla zalžou" natočila Michaela Randusová, studentka druhého ročníku Ateliéru rozhlasové a televizní dramaturgie a scénáristiky na brněnské Janáčkově akademii múzických umění. Následuje rozhovor s autorkou (od 22:50) o procesu tvorby, který vede její pedagožka Tereza Reková. Zvuk Jerguš Čermák.
-
Jaké je postavení piva v české kultuře? Jakou roli v tom hraje sociální rozměr hospod? Zaznamenává pivní tradice i nějaký vývoj? Snad dokonce překotný? A proč by vůbec?
Mladý autor, vysokoškolský student se v dokumentu snaží odhalit, co různé konzumenty piva spojuje, v čem se naopak liší a proč právě pivo a prostředí hospody považují za důležité. Anebo taky ne.
Osoby a obsazení:
Martin je hudebník a cestovatel. Spolu se svou manželkou Veronikou, rovněž hudebnicí a cestovatelkou rádi provozují pivní turistiku, ať už jsou kdekoliv. Aleš provozuje hospodu a minipivovar. A festival svrchně kvašených piv. Alois je student. Pivo konzumuje za účelem socializace. David je bubeník a hospodský štamgast. Andrii je student, na pivo chodí pouze občas, ale právě při jedné takové návštěvě poznal svého nejlepšího přítele. Adam abstinuje. Už rok. A šíří myšlenku, že alkohol je zlo.
Po dokumentu následuje rozhovor (od 23:55). Autora Radima Jauerníka se ptá Jan Hanák, v roli dramaturga a pedagoga Masarykovy univerzity, kde dokument během autorových studií vznikl. Zvuk Jerguš Čermák.
(Tradice velí, že na vrcholu hospodské hierarchie stojí nebo spíš sedí štamgast, jehož idealizovanou podobu popisuje sociolog Jiří Vinopal jako „muže v letech, nejspíše už v důchodu, který je s největší pravděpodobností vyučen a živí, či živil se, manuální prací. Do svého podniku, na své oblíbené místo usedá již pěknou řádku let, přičemž je možné jej tam zastihnout nejméně obden. Právě tuto a žádnou jinou hospůdku navštěvuje hlavně proto, že to má odsud blízko domů, za ta léta už zde každého zná, tyká si s vrchním a chutná mu zdejší pivo. Nijak se nepozastavuje nad náhodou ušmudlaným ubrusem a vlažnou polévku je ochoten kuchaři velkoryse prominout. Chce si zde přece hlavně popovídat s kamarády, zahrát karty nebo zkrátka jen tak strávit čas a popít.“ (Jiří Vinopal: Instituce hospody v české společnosti) Je to skutečný, nebo opravdu jen idealizovaný obrázek? Dějí se v hospodské tradici změny? Není to protimluv?)
-
Příběhy mladých žen, které přišly v dětství nebo rané dospělosti o rodiče. Vyprávění nejen o ztrátě, ale o různých podobách truchlení a cestách, jak se vypořádat s životem bez mámy nebo táty.
Sirotenky zkoumají hloubku svých emocí, zranitelnost a izolaci, která pramení z toho, že nevíme, jak si být nablízku. Je to návod pro každého, kdo se potýká se ztrátou.
V prvním dílu třídílné série autorka Esther Hyhlíková, studentka druhého ročníku Ateliéru rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky na Janáčkově akademii múzických umění v Brně, zpovídá svou kamarádku Markétu Mikuláškovou, které zemřel otec v jejích desíti letech.
Po úvodu následuje dokument (od 3:10) a rozhovor (od 29:20) krom jiného o tom, jak Esther vnímá vlastní hlas i co přichází v následujících dílech. Ptá se dramaturgyně, dokumentaristka a pedagožka JAMU Tereza Reková. Zvuk Jerguš Čermák.
-
Zvyšuje se důraz na korektní vyjadřování. Nikoho neurazit a nikomu neublížit. Ale neznemožňuje tento koncept samotnou diskusi? Nedostala se korektnost třeba v umění do předvídatelných schémat?
Jak to vidí nejmladší dospělá generace?
Tlak ve veřejném prostoru stoupá nebo už je možná na samém vrcholu. Novináři si musejí dávat pozor na vhodné formulace, v dětské literatuře dva lvi vychovávají lvíče a tvoří se další a další verze známých příběhů s novým obsazením. Cítíme se svázáni, nebo naopak oceňujeme diverzitu a jsme ochotni ji bránit?
To jsou výchozí otázky debaty vedené na půdě brněnské Masarykovy univerzity. Studentka žurnalistiky Martina Kašná se ptá teoretičky kulturálních a mediálních studií a vedoucí Katedry mediálních studií a žurnalistiky Ivety Jansové a studentky žurnalistiky a filmové vědy Emy Slámové.
Nesouhlasíte? Nemusíte. Jen poslouchejte. Ať víte.
-
Stretnú sa Ostravčanka, Pražanka a Humenčanka. Nie, nie je to začiatok vtipu, ale začiatok debaty, v ktorej tri vysokoškoláčky rozprávajú o svojich rodných mestách či regiónoch.
Čo si myslia o stereotypoch spojených s Ostravou, Prahou či Humenným? Sú hrdé na svoje rodisko? Čo by na ňom (ne)chceli zmeniť a plánujú sa tam po štúdiu vrátiť?
Debatujú študentky brnenskej Masarykovej univerzity Aneta z Ostravy, Natália z Humenného a Veronika z Prahy. Pýta sa študentka žurnalistiky tej istej univerzity Kristína Kobolková.
-
Nikotinové sáčky jsou fenoménem doby. ‚Vítejte v nikotinovém světě, ale docela jinak než vaši rodiče. Buďte sví.’ Poslechněte si příběhy těch, kteří svou mladickou nezávislost přežvýkali v závislost, včetně samotného autora.
Nové vábení tabákového průmyslu má i svůj newspeak. Malé sáčky se uchovávají v krabičce, která se nazývá puk. Konzumace těchto sáčků se označuje jako nabíjení. V dokumentárním snímku je tematizována závislost na nikotinových sáčcích, což, jak autor Tomáš Kosina přiznává, je i jeho téma a silný motiv pro dokumentární zpracování. Vedle svědectví závislých předkládá i odborný vhled do problematiky, stejně jako pokus oslovit tabákové společnosti, které svou reklamou poměrně významně cílí na mladší konzumenty s argumenty jisté novosti, výjimečnosti a docela jistě nižší až žádné škodlivosti ve vztahu k běžnému kouření. Zajímavě se zde nabízí i jistá kritika marketingových praktik „obchodníků se smrtí“. Je zajímavé sledovat, jak se s touto výzvou autor popasoval.
Snímek vznikl během Tomášových studií žurnalistiky na brněnské Masarykově univerzitě. Následující rozhovor (od 28:10) s ním vede jeho pedagog Jan Hanák.
-
Angličtina je bezpochyby nová lingua franca, globální univerzální jazyk. Proniká do ostatních jazyků, ovlivňuje je stále víc, alespoň pohledem tuzemským. Zejména u mladé generace to vypadá, že mateřštinu zatlačuje do ústraní.
-
Jeseníky jsou hory kouzelné, stejně jako drsné, plné přírodních krás i docela malebných vesnic. Ovšem bylo jich ještě před osmdesáti lety o dost víc.
Jednou ze zaniklých vesnic je Adamov u Karlovic. Dnes už jen slovo na mapě. Jaký byl důvod jejího nepříliš přirozeného konce? Mnohé naznačuje původní název, totiž Adamsthal. Obec po staletí utvářeli lidé, jejichž mateřštinou byla němčina a z nichž se po Druhé světové válce stali nepřátelé státu. Museli odejít. Pak přišli noví osídlenci, ze všech koutů republiky, ale ne nadlouho. Za jakých okolností vesnice definitivně zanikla? Jaký je její příběh? Kdo zde žil? Co se na území Adamova děje v dnešní době? Do těchto otázek a snad i odpovědí uvádí autor reportáže Jakub Holler, v doprovodu nadšence do jesenické historie Martina Sklenáře.
Naděje na obnovu? Zdánlivě nepravděpodobné úvahy o zmrtvýchvstání vesnice rozvíjí nejen reportér, ale překvapivě též starostka Karlovic, kam Adamov katastrálně patří.
Reportáž vznikla během autorových studií žurnalistiky na brněnské Masarykově univerzitě. Následující rozhovor (od 13:52) s ním vede jeho pedagog Jan Hanák.
Autor: Jakub Holler, pedagogické doprovázení: Jan Hanák.
-
Jaký je život v severomoravském pohraničí? Jaké perspektivy nabízí mladým lidem toužícím po rozletu? Buď má člověk relativně dostupné bydlení tam nebo přijatelnou práci jinde. Co zvolit?
Mladý autor Martin Pospíšek zkoumá, nebo spíš se sám hledá v životních možnostech, které jsou spojeny s jeho rodným Šumperkem. Toto okresní město přišlo v posledních třiceti letech o šestinu obyvatel, hlavně z důvodu nedostatku atraktivní práce a dost možná i uspokojivé životní perspektivy. Mladí lidé odcházejí.
Autorský rozhlasový dokument přináší příběhy a názory mladých lidí, kteří se v Šumperku narodili a z města odešli a někteří překvapivě i vrátili a zároveň pohled rodiče, který celkem jasně vnímá, chápe a snad i podporuje, že jeho vlastní děti na návrat ani nepomýšlejí. Je to smutné? Je to pochopitelné? Prostě vývoj nezastavíš? Jak žít na periférii?
Snímek vznikl během Martinových studií žurnalistiky na brněnské Masarykově univerzitě. Následující rozhovor (od 25:50) s ním vede jeho pedagog Jan Hanák.
Autor: Martin Pospíšek, dramaturgie: Martina Pouchlá, pedagogické doprovázení: Jan Hanák.
-
Dokumentární sonda do pocitů mladých lidí, když se poprvé vypraví za hranice nejen svého domovského města, ale i země. Co je domov a co by ho mělo tvořit? Či možná spíš kdo?
Evropský program Erasmus podporující zahraniční studentskou mobilitu přináší velká očekávání, ale ukazuje se, že i rozčarování. A otevírá generační téma. Mladí lidé opouštějí rodičovský domov, odcházejí za studiem a prací, zařizují si přechodné bydlení po dobu studia či během svých cest a postupem času začínají uvažovat, co to vlastně je domov, nejen střecha nad hlavou, co domov tvoří a jak si ho zařídit podle svého. Co tvoří domov, kde by chtěli strávit kus života, ne-li život celý?
Snímek v rozhovorech a niterných dokumentárních situacích zachycuje mladé lidí, včetně autorky, kteří sice na jedné straně hledají svůj vlastní domov, snaží se ho definovat, ale zároveň i trochu tápou a jednou nohou jsou stále ve svém domově rodičovském, kam se i celkem rádi vracejí.
Dokument vznikl během autorčiných studií žurnalistiky na brněnské Masarykově univerzitě. Následuje rozhovor (od 21:20) mezi autorkou Karolínou Lašákovou a jejím pedagogem Janem Hanákem.
Autorka: Karolína Lašáková, dramaturgie: Martina Pouchlá, pedagogické doprovázení: Jan Hanák.
-
Zuzana natočila svou dokumentární prvotinu s přáteli, z nichž jedna, shodou okolností také Zuzana, žije s Downovým syndromem. Prostřednictvím každodenních situací a rozhovorů se svými vrstevníky zkoumá otázky týkající se podstaty přátelství, blízkosti, odlišností i předsudků vůči neznámému.
Snímek vznikl během autorčiných studií žurnalistiky na brněnské Masarykově univerzitě a získal novinářskou cenu Arnošta Heinricha.
Vyprávění plyne klidně, bez zádrhelů, přirozeně, v jakoby vzájemném vyprávění, sdílení přátel, kam je posluchači dovoleno nahlédnout dosti blízce. Uvěřitelné přirozené situace. Jemné a funkční využití hudby, která napomáhá zvukové interpunkci snímku. Stejně jako práce s tichem. Dynamice, plastičnosti vyprávění slouží i jemné zvraty, které postupně přicházejí. Poměrně svižně přestane posluchač řešit Zuzčin Downův syndrom a zaposlouchá se do příběhů a témat, kterými skupina přátel žije a která nastoluje a rozpřádá a jsou to témata přesažná, takže posluchač postupně s protagonisty snímku zavádí ve vlastních myšlenkách hovor, své osobní souznění či polemiku. Inkluze se zdá být dokonalá, vrstevnatá. Jde o autorčinu profesionální prvotinu a je až s podivem, jak zralé dílo to je.
Po dokumentu (od 33:50) následuje rozhovor s autorkou. Ptá se Jan Hanák.
Autorka: Zuzana Šimerová, dramaturgie: Martina Pouchlá, pedagogické doprovázení: Jan Hanák. Na základě spolupráce podcastu a Masarykovy univerzity s Českým rozhlasem byl dokument v upravené kratší verzi uveden i ve vysílání ČRo Plus.
-
Reportáž a rozhovor s autorkou Inesou Havryk, studentkou žurnalistiky MUNI (na Masarykově univerzitě v Brně).
Reportáž přibližuje příběhy lidí na Ukrajině během třetího válečného roku. Prostřednictvím tradičního pokrmu kuťa, symbolických vánočních ozdob a prázdného talíře pro nepřítomné blízké ukazuje, jak silně je rodinné i národní dědictví zakořeněno v každodenním životě. Dojemné výpovědi přibližují bolestný osud rozdělených rodin, ztrátu blízkých na frontě a neochvějnou snahu uchovat si i v čase války alespoň zlomky vánoční radosti a naděje.
V následném rozhovoru (od 9:25) Inesa mimo jiné velmi osobně svědčí o tom, jak se vyrovnat s nenávistí, kterou tato válka rozehrála.
Autorka: Inesa Havryk
Pedagogické doprovázení: Jan Hanák
Zvuk: Pavel Zgarba
